Nevybavuje si všechny góly, které dal. Ale jedno mu v hlavě zůstává napořád. „Ta euforie, jak běžíte a radujete se s diváky, ta vám zůstane na celý život. To je úžasný,“ říká někdejší záložník Karol Kisel, jenž si v české lize zahrál za Spartu i za Slavii. Nejdůležitější branku ale vstřelil v dresu Sydney FC. „Byl to gól, díky němuž jsme vyhráli australskou ligu,“ vzpomíná Kisel, jenž za slovenskou reprezentaci odehrál 25 zápasů.

Kdy a kdo vás k fotbalu přivedl a na hřišti kterého klubu jste začínal?

K fotbalu mě samozřejmě přivedl tatínek, který mě také celou kariéru vedl a byl mi velkým rádcem. Začínal jsem v Lokomotivě Košice, kde jsem odehrál i první ligové utkání v dospělé kategorii. Přes Trenčín jsem se dostal do Bohemians Praha. Na Nový rok 2000 jsem s Kamilem Čontofalským vystoupil z letadla a tím mi začala kariéra v České republice.

Když se ještě vrátíme do vašich fotbalových začátků, do jakých pozic vás tehdy trenéři stavěli?

Byl jsem útočník, dával jsem góly. Postupem času jsem couvl do zálohy, ale vždy jsem byl ofenzivním hráčem.

Vzpomínáte si, jak probíhal váš první ligový zápas?

Vzpomínám si na první ligový zápas jak na Slovensku, tak v Česku. Ten úplně první na Slovensku probíhal tak, že jsem jako tradičně nastoupil na konci utkání. Byl jsem odchovanec klubu. Lítal jsem všude po hřišti a dokonce jsem měl i jednu šanci, ale to byla taková krátká epizoda.

A v české lize se jednalo o jaké utkání?

Bylo to doma na Bohemce, ale nevzpomenu si s kým. Myslím, že jsme prohráli, takže to nebylo úplně šťastné. Vím jistě, že to bylo pod panem trenérem Petrželou. Bohužel na to nevzpomínám rád.

Cítil jste při vašich startech v lize nervozitu?

Vždycky je lehká nervozita. Oproti lize jsem byl mnohem nervóznější třeba v Lize mistrů nebo reprezentaci. Tam je nervozita určitě větší.

Můžete popsat váš v první gól v české lize?

Jsou to krásné vzpomínky. Na Bohemce se nám totiž povedlo porazit Spartu 4:2. Já jsem dokonce vstřelil dva góly, na které mi přihrál Lukáš Hartig, skvělý člověk a kamarád. Pamatuji si to velmi dobře. Všichni tu křičeli. V té době se v Bohemce rodil dobrý tým. V dalším ligovém ročníku jsme byli dlouho na prvním místě a pak jsme naháněli Spartu. Úžasné vzpomínky mám na atmosféru v hledišti, v kabině i na hřišti. Byli jsme skvělá parta a dobře se nám hrálo. Pod trenérem Petrželou jsme hráli dobrý fotbal.

Vzpomenete si na vaše první góly i v jiných působištích, jako byly Liberec, Sparta nebo Slavia?

Musím se přiznat, že konkrétně na ty první moc ne. Určitě si vzpomínám na ty hezké branky. Pamatuji si na poslední gól na Slavii, vzpomínám si na úvodní branky v Sydney, ale ty jsou už staršího data a splývají mi. Rád vzpomínám na ty hezké góly. Také se mi povedlo vstřelit góly pro dceru i syna v zápasech potom, co se narodili. To je ta nejlepší vzpomínka. Pro dceru jsme v ten den vyhráli i titul se Spartou. Když se narodil syn, dal jsem gól za Slavii proti Liberci. Takže to jsou momenty, které člověk nikdy nevymaže z paměti, protože jsou spojeny s narozením dítěte, což je něco úžasného.

Zmiňoval jste, že jste dal spoustu krásných gólů. Můžete nám nějaký z nich popsat?

Ty nejhezčí padly většinou z dálky. Za Bohemku i Liberec jsem dal několik branek z voleje. Na voleje jsem byl docela expert. Za Spartu jsem tak vstřelil gól proti Teplicím, který nám otočil sezónu a získali jsme titul. I poslední gól ve Spartě, který jsem dával Martinovi Vaniakovi, byl pro krásném centru Pavla Horvátha a střele z první. Dále například za Slavii proti Budějovicím z dálky levačkou. Na Slovensku jsem měl dokonce v jednom měsíci dva góly v soutěži o gól měsíce. Někdy se to sešlo tak, že to vyšlo, jindy zase člověk gól nedal. Když jsem je ale dal, byly docela hezké, takže si na ně vzpomínám moc dobře.

Dal jste spoustu krásných gólů. Vzpomínáte si, který byl nejdůležitější?

Nejdůležitější padl za Sydney FC, se kterým jsme vyhráli Championship. Vstřelil jsem branku na 1:0 proti Melbourne Victory, což je největší rival. Tím jsme i s trenérem Lavičkou vyhráli titul. Ten gól byl úžasný a také padl z větší vzdálenosti. Brankář nečekal, že vystřelím a mně se to povedlo dobře trefit. V debutu za Spartu jsem dával také podobný gól halfvolejem z dálky proti Plzni. Vzpomínám si, že na rozcvičce jsem ten balón nemohl trefit a byl jsem naštvaný. Pak mi to ale přiťukl Tomáš Sivok a já se z prvního doteku asi z třiceti metrů trefil. Když jsou ty krásné branky spojeny s vítězstvím nebo zmiňovaným narozením dítěte, je to ještě umocněné.

Několikrát jste také reprezentoval Slovensko. Jaký to pro vás byl pocit reprezentovat svou zemi a vzpomínáte na vaší reprezentační branku?

Vzpomínám si na ní dobře. Nahrával mi na ní Szilárd Németh. Byl to jediný reprezentační gól, startů bohužel nebylo mnoho. Bylo jich asi dvacet pět, ale ve většině z nich jsem střídal. Ale i z té jedné branky jsem byl samozřejmě šťastný, protože gól za reprezentaci se vždy počítá. Nebyl nijak složitý, pouze jsem dorážel míč do brány kolem gólmana v pokutovém území.

Co pro vás znamená gól?

Gól znamená ve fotbale to nejvíc. Je to důvod, proč se fotbal hraje a proč se na něj lidé chodí dívat. Euforie spojená se vstřelením gólu je úžasná. Je to vyvrcholení práce celého týmu, ale i vás osobně. Když jako malý kluk začínáte, sníte o tom, že dáte gól ve velkém zápase, a že se na něj bude vzpomínat. Takovou euforii jsem několikrát zažil, takže vím, o čem mluvím. Jsem za to šťastný. Jsou to krásné vzpomínky a zkušenosti. Na ten gól třeba zapomenete, ale ten stav euforie, kdy utíkáte a slavíte s diváky, to vám zůstane v paměti celý život.

A co pro vás znamená fotbal?

Fotbal je vášeň. Narodil jsem se tím, že je fotbal mojí největší vášní. Na fotkách z dětství jsem s balónem a jsem rád, že jsem měl to štěstí a povedlo se mi dostat do České republiky a projít si tak skvělými kluby, jako jsou Bohemians, Liberec, Sparta i Slavia. Dokonce se mi povedlo dostat na druhý konec světa do Sydney a vyhrát tam titul. Jsou to neskutečné zážitky. Když začínáte, jenom sníte a jste rádi, že hrajete fotbal. Pak přijde odměna a to, že se dostanete do reprezentace, hrajete Ligu mistrů a vyhrajete titul, je už třešničkou na dortu. Fotbal je jednoznačně mojí vášní, o které pořád mluvím, přemýšlím, a určitě nejsem sám.