Skip to content
Příběhy osobností Můj první gól

Lucie Martínková

Že jsme hrály s klukama? Nevadí!

​Houževnatá, rychlonohá a velmi impulsivní útočnice, která nerada prohrává, byla vyhlášena talentem roku 2004. Své útočné místo v sestavě občas musí vyměnit za krajní zálohu, ale i zde dokáže využít své rychlosti a bojovnosti.

Pochází z mládežnické líhně Přerova nad Labem (soutěž chlapců) a Předměřic (2. liga žen). Společně se svou o pár minut starší sestrou zde tvořily pilíře družstva. Reprezentovala ČR souběžně v juniorské i seniorské ženské reprezentaci, ve kterých patřila k hlavním oporám stejně, jako je tomu ve Spartě.

Byla vyhlášena nejlepší fotbalistkou České republiky v letech 2012 a 2013. Hrála za tým FF KIF Örebro, nyní hraje za AC Sparta Praha a za českou reprezentaci.

Další příběhy

Radek Drulák

Stříbro z EURO mi už nikdo nevezme

Ve své branži platí za legendu i dlouho poté, co fotbalové prostředí opustil. Žádné klubové trofeje se sice během své bohaté kariéry nedočkal, zato však sbíral individuální ocenění, když se stal dvakrát nejlepším střelcem české nejvyšší soutěže a zvítězil v anketách Fotbalista roku a Osobnost ligy. Je členem Klubu ligových kanonýrů a zastavil se na úctyhodném čísle 153. Některé svoje zásahy si však pamatuje až s precizní přesností.

František Komňacký

Za první vítězství jsem dostal kačení mýdlo

Nikdy jej nehrál na vrcholové úrovni, přesto František Komňacký dosáhl ve světě vrcholového fotbalu výrazných úspěchů. Jako hráč hrál nejvýše divizi, jako trenér však během své bohaté kariéry získal několik trofejí. „Nemůžu říct, že bych byl zvlášť výrazný talent, ale měl jsem něco, co mě předurčovalo k tomu, že jsem byl na hřišti určitým vůdcem nebo šéfem. A možná i to mě nakonec vedlo k tomu, že jsem se stal trenérem,“ říká k tomu.

Jan Polák

Gól je euforie, úleva i povzbuzení

Z Brna-Bohunic se vyšvihl až do reprezentace, do bundesligy a k belgickému titulu s Anderlechtem. Na první ligovou trefu ale Jan Polák ani přes hromadu jiných zážitků nezapomene. „Stál jsem mezi šestnáctkou a polovinou hřiště a dostal balon. Udělal jsem s ním pár kroků a někdo za mnou, myslím, že to byl Zdeněk Cihlář, zakřičel, ať zkusím vystřelit. A tečovaná střela zapadla do branky Sparty,“ vzpomíná brněnský záložník. „Ještě teď z toho mám husí kůži.“