Na své fotbalové začátky, angažmá ve Slavii či CSKA Moskva a také zážitky z reprezentace, zavzpomínal útočník Bohemians Tomáš Necid.

Kdo tě přivedl k fotbalu?
K fotbalu mě přivedli rodiče. Tatínek hrál hokej a maminka dělala atletiku, ale já jsem už od malička kopal do balonu, a tak jsem si vybral fotbal.

S fotbalem jsi začínal v pražských Stodůlkách. Jak vzpomínáš na začátky na pražském předměstí?
Vzpomínám na to velice rád. Byla to totiž doba, kdy jsme po škole chodili hrát fotbal na dvorek a pak jsme šli s klukama na trénink. Byla to krásná doba a já si jí opravdu užil.

Vzpomeneš si na svůj první gól z tohoto období?
První gól si nevybavím, ale například si pamatuji, že jsme hráli turnaj na Stodůlkách a já se stal nejlepším střelcem.

Poté následoval tvůj přesun do Slavie. Jak velký krok to pro tebe byl?
Pro mě to byl obrovský skok a jsem za něj rád. Samozřejmě roli v tom trochu hrála i náhoda, jelikož jsme tenkrát hráli školní turnaj u nás na základce a vyhráli jsme ho. Jedním z protihráčů z finálového zápasu byl syn trenéra ze Slavie, který za mnou po zápase přišel a dal mi vizitku pro rodiče, ať dorazím na trénink. Na trénink jsem dorazil a už jsem tam poté zůstal.

Jak sis zvykl na nové působiště?
Samozřejmě ze začátku jsem byl trochu nervózní, ale v mladém věku jsem to ještě moc nevnímal. Myslím, že jsem si na nové prostředí dobře zvykl.

Jaká byla tvoje první trefa v dospělém fotbale?
Moje první trefa byla proti Jablonci a vyrovnával jsem na 2:2. To jsme ještě tenkrát hráli na Strahově, podle mě se psal rok 2007.

Vzpomeneš si, jak jsi ten gól tenkrát slavil?
Tím, že jsem vyrovnával, tak jsme rychle běželi na půlku, abychom dali ještě třetí, což se bohužel nepovedlo.

Během tvého prvního angažmá ve Slavii si získal 2 tituly, přičemž oba dva přišly po sobě v letech 2008 a 2009. Jaké byly oslavy?
Oslavy žádné nebyly, jelikož shodou okolností jsem u prvního titulu hostoval na jaře v Jablonci a stejná věc mě potkala další jaro, když jsem odešel do CSKA. Oslavy proběhly maximálně na dálku.

Už jsi zmínil svůj přestup do CSKA. Co sis z angažmá v Rusku odnesl?
Angažmá v Rusku mi dalo opravdu hodně. Zaprvé jsem se osamostatnil, dále jsem se naučil nový jazyk a poznal jinou kulturu. V CSKA jsme hráli i evropské poháry, takže jsem okusil i Ligu mistrů. Kromě toho jsem hrál s velkými jmény a zahrál jsem si i proti skvělým hráčům světové kvality. Celkově toto angažmá hodnotím velice pozitivně.

Jak dlouho jsi v CSKA čekal na gól?
Hned v prvním zápase jsem dal gól na 2:1 v Superpoháru proti Kazani a díky tomu jsme ho nakonec i vyhráli. S CSKA jsi získal i ligový titul. Jak se lišila radost z českých titulů, které sis nemohl vychutnat zcela na plno, ve srovnání s tím ruským? V Rusku to bylo úplně něco jiného. Když slavíte titul přímo na stadionu, tak oslavy jsou přece jen příjemnější, než když to slavíte na dálku.

Tvoji kariéru ovlivnila různá zranění. Jak těžké bylo se s nimi vyrovnat?
Těžké to pro mě úplně nebylo. Mně tehdy bylo kolem 21 let, když jsem šel na operaci, a já věděl, že se z toho dostanu. Rehabilitace byly sice dlouhé, ale já jsem to naštěstí měl dobře nastavené v hlavě, takže jsem věděl, že se vrátím a dělal všechno pro to. Celkem sedm měsíců trvala moje první rehabilitace, než jsem se vrátil do zápasového vytížení. Po druhé operaci moje rehabilitace trvala dokonce deset měsíců, ale popral jsem se s tím a jel dál.

Pokud si dobře pamatuji, tak před tvým prvním zraněním se spekulovalo o potencionálním přestupu do jedné ze západoevropských lig. Mrzí tě, že to nevyšlo, když se na to zpětně podíváš?
Tak mrzí mě to hodně. Tenkrát o mě měl zájem například Ajax nebo i týmy z italské ligy, ale bohužel to nevyšlo. V CSKA mi tenkrát dali vysokou cenovku, a tak jsem tam zůstal. Každopádně v CSKA jsem byl i přesto velice spokojený.

Během své kariéry si hrál ve spoustě zemích a poznal jsi i odlišné kultury. Dokážeš říct, kde se ti nejvíce líbilo?
Z rodinného hlediska se nám nejvíce líbilo v Polsku ve Varšavě a Holandsku. Po fotbalové stránce to bylo nejlepší v CSKA. V Rusku to byl pro mě v 19 letech úplně jiný svět.

Ty jsi absolvoval celkem dva návraty do Slavie. Dají se nějakým způsobem porovnat?
Ten první návrat nám úplně nevyšel, jelikož jsme hráli do posledního kola o sestup. Já jsem měl z návratu do Slavie radost, ale na ten půlrok se nevzpomíná úplně dobře. Jsem rád, že jsme to nakonec zvládli a zachránili jsme se. Druhý návrat byl už veselejší, jelikož jsme bojovali o titul. Zároveň jsme si zahráli i Evropskou ligu, takže to bylo určitě povedenější než první návrat.

Když se ohlédneš zpětně na svou kariéru, tak lituješ nějaké přestupu případně nepřestupu?
Popravdě lituji spíše nepřestupu. Tenkrát jsem měl nabídky z Itálie, Anglie nebo Holandska, ale takový je život a musel jsem se s tím smířit. Nicméně s kariérou jsem spokojený a doufám, že ještě bude nějaký ten rok pokračovat.

Přesuneme se k reprezentaci. Tam jsi debutoval v roce 2008 a hned při svém prvním startu jsi vstřelil gól. Lepší start už ani být nemohl, je to tak?
Tak samozřejmě je to tak. Tenkrát jsem byl rád, že jsem se dostal do reprezentace, kde jsem potkal opravdu velké hvězdy. A v prvním zápase jsem dostal příležitost nastoupit a ještě navíc vstřelit gól, takže to bylo super.

Za národní tým jsi odehrál 44 zápasů a vstřelil si 12 gólů. Kterého gólu si ceníš nejvíc?
Reprezentační góly si cením úplně všechny, ale pokud bych měl nějaké vypíchnout, tak bych určitě řekl góly v kvalifikačních zápasech nebo přímo na EURU, kde se mi podařilo skórovat proti Chorvatsku z penalty na 2:2. Na to se nedá zapomenout.

Ještě se vrátím ke gólu proti Chorvatsku. Tam šlo tenkrát o hodně, jelikož stále jsme mohli postoupit a ty sis vzal penaltu těsně před koncem utkání. Co se ti honilo v hlavě?
Nervózní jsem nebyl. Když rozhodčí odpískal penaltu, tak jsem si hned běžel pro balon a chtěl jsem ji kopat. Naštěstí to byl gól a zápas tak skončil alespoň remízou.

Momentálně působíš v Bohemians. Jaké jsou tvé další sny a cíle?
Já bych chtěl, abychom se s Bohemkou rvali o evropské poháry. Vím, že s kvalitou našeho kádru na to máme. Samozřejmě to občas vypadá jako na houpačce, kdy se nám jednou zadaří a pak ne. Nicméně věřím, že minimálně o horní část tabulky můžeme bojovat.

Jaké to vůbec je se přesunout v rámci Vršovic na jinou adresu?
Je to fotbal a já jsem rád, že tu můžu být s klukama v týmu. Bohemka má jako klub velké jméno a já tomu chci dát všechno. Věřím, že budeme hrát v horní části tabulky.

Co pro tebe znamená gól?
Gól je pro mě euforie, hlavně pokud u toho mohou být fanoušci. Fotbal se hraje pro fanoušky a já jim chci tu radost dopřát, tím, že vstřelím co nejvíc gólů.

Co pro tebe znamená fotbal?
Fotbal je pro mě život. Už od malička jsem chtěl být fotbalista a splnilo se mi to, tudíž z toho mám velkou radost a užívám si to.

Co bys poradil mladým fotbalistům?
Tak hlavně aby je fotbal bavil a až budou v dospělém věku, tak aby tomu dávali všechno. Nejdůležitější je ale radost ze hry.