Skip to content
Příběhy osobností Můj první gól

Kamil Vacek

Člověk nesmí nikdy nic vzdát

Záložník pražských Bohemians si během své kariéry vyzkoušel ligovou soutěž v Německu, Itálii, Izraeli, Polsku a Dánsku. Na své nejsilnější zážitky vzpomíná v medailonku.

Kdy a kde jsi začínal s fotbalem? Kdo tě k němu přivedl?

S fotbalem jsem začínal v malé vesnici ve východních Čechách v Dolní Dobrouči, odkud pocházím, a k fotbalu mě nepřivedl nikdo jiný než táta, a i díky partě kluků, kterou jsme tam měli, to nadšení bylo tak veliké. Veškerý volný čas jsem strávil na našem fotbalovém hřišti.

Máš nějaké vzpomínky ze svých začátků?

Pamatuji si to naprosto přesně. Vzpomínám si, že mi bylo šest let, a ještě tam nebyly přípravky, takže jsem začínal rovnou s mladšími žáky.

Přes jaké kluby ses dostal až do první ligy?

Byl jsem rok nebo dva v Rychnově nad Kněžnou v žákovské lize, odkud jsem se přesunul do Olomouce, kde jsem strávil prakticky celé dětství. Veškerý můj fotbalový vývoj probíhal zde.

V Olomouci sis připsal i svůj první ligový start. Vybavíš si, cos při tom prožíval?

Spousta kluků se zranila a byla to sezóna, kdy Olomouc hrála Intertoto Cup, takže moje první kroky v dospělém fotbale byly proti Dortmundu a Hamburku, a až potom jsem si připsal první start v lize proti Baníku Ostrava. Bylo to všechno jako bych prožíval sen a do dneška jsem za to strašně rád.

Jak vzpomínáš na zápasy proti Dortmundu a Hamburku?

Dortmund se nám tenkrát povedlo vyřadit. Postoupili jsme do další fáze s Hamburkem, kde byl tehdy Wesley Sneijder a v Dortmundu Tomáš Rosický a Jan Koller. Bylo to něco úžasného a splněný sen, protože rodina se byla na těch zápasech podívat.

V devatenácti letech jsi přestoupil do Německa, jak k tomu došlo?

Bylo to takové vyústění situace, která v Olomouci nastala. Neměl jsem podepsanou profesionální smlouvu a jednání byla hodně složitá. Nechtěl jsem odcházet, což si bohužel lidé o mě mysleli.

Jak na angažmá v Německu vzpomínáš?

Bylo to hodně těžké, protože Bundesliga je úplně jiná úroveň ve všem. Těšil jsem se však na každý zápas a trénink a věděl jsem, že tu šanci nedostanu hned, ale že mám k základní sestavě blízko. Na ME U19 jsem si však zlomil zánártní kůstku a tím pádem jsem přišel i o MS U20. Angažmá v Německu se tedy dost zkomplikovalo, jelikož jsem skoro rok nehrál. Poté mě vykoupila Sparta.

Co pro tebe znamenalo s nejslavnějším českým klubem podepsat smlouvu a pravidelně za něj nastupovat?

Upřímně to pro mě v ten moment neznamenalo vůbec nic, rok jsem nehrál fotbal a dohoda se Spartou byla, že začnu v béčku. Chtěl jsem prostě hrát fotbal a bylo mi v ten moment jedno kde.

Vybavíš si první zápas, který si za Spartu odehrál?

Pocity byly naprosto úžasné, jelikož ať chcete nebo nechcete, Sparta prostě vyvolává emoce. Pro kluka, který miluje fotbal, bylo hrát najednou na Letné něco úžasného.

Vzpomínáš si na svůj první ligový gól?

První ligový gól jsem dal v prvním ligovém zápase za Spartu ve Zlíně a vyhráli jsme 2:0. Michal Kadlec poslal střílený centr do vápna, já si míč zpracoval a povedlo se mi propálit gólmana. V ten moment to pro mě byl fotbalový vrchol štěstí.

Se Spartou jsi prožil úspěšné období, na co nejraději vzpomínáš?

Celé období ve Spartě před odchodem do Itálie bylo úžasné. Skoro v každé sezóně jsme hráli Evropskou ligu a hráli jsme nádherné zápasy, ale hlavně jsme měli fantastickou kabinu. S kluky jsem do dnes v kontaktu. Nejraději ale vzpomínám na první titul se Spartou.

Na který zápas v Evropské lize nejraději vzpomínáš?

Těžko říct, ale například nastupovat na Anfieldu proti Liverpoolu bylo naprosto úžasné. Ale nechtěl bych specifikovat jeden zápas, každý zápas v Evropské lize je naprosto úžasný.

Ze Sparty jsi zamířil do Serie A, jak vzpomínáš na své angažmá v Itálii?

Itálie mi dala strašně moc, ale do té doby jsem byl zvyklý hrát každý zápas, tam nás ovšem bylo na tréninku pětatřicet. Děly se tam věci, které člověku občas nedávaly smysl. Životní zkušenost to však byla obrovská. Jsem trochu zklamaný, že jsem tam neprorazil tak, jak jsem chtěl, ale jsem za toto angažmá moc vděčný.

Vyzkoušel jsi také polskou ligu ve dvou klubech. Jak bys ji srovnal s tou českou?

Infrastruktura a fanouškovská základna je tam na daleko vyšší úrovni než u nás, což je také dáno mnohem vyšším počtem obyvatel. Avšak české týmy se v Evropě dokáží prosadit daleko více než polské.

Z Polska jsi zamířil do trochu exotické destinace, do Izraele. Měl jsi obavy z toho, jaký tam bude život?

Obavy jsem měl veliké. Musím však říct, že to bylo jedno z nejhezčích angažmá. Klub, ve kterém jsem působil je pro lidi v Evropě velkou neznámou, ale bylo to něco naprosto úžasného. Byl zde moderní stadion, ve kterém na každý zápas bylo pětadvacet tisíc lidí. Navíc zde působil trenér, který byl osmnáct let v Manchesteru United jako asistent Alexe Fergusona. S ním ty tréninky byly fantastické, pořád jsem se na ně těšil.

Odehrál jsi spoustu zápasů za mládežnické kategorie v reprezentaci, dostal ses i do reprezentačního áčka. Co pro tebe znamenalo nosit reprezentační dres?

Pravda je, že je pro mě každý zápas stejný, ať hraji přátelák anebo zápas za reprezentaci. Cítil jsem spíš více na ostatních lidech, co to pro ně znamená, ať to byli třeba rodiče nebo přítelkyně.

Máš nějaký gól, na který nejraději vzpomínáš?

První gól za Spartu byl pro mě moc důležitý nejen v tom, že to byl můj první ligový gól, ale také v tom, že jsem si udělal místo hrát další zápasy ve velmi kvalitním kádru Sparty. Měl tedy v ten moment pro mou kariéru obrovskou cenu. Dále si pamatuji na gól proti Panathinaikosu Athény, který jsme doma porazili 3:1. Veliké emoce jsem také zažíval po prvním gólu v Itálii.

Který hráč, proti kterému jsi nastoupil, ti z hlediska kvality přišel nejvýše?

Nastoupil jsem za reprezentaci proti Španělsku, kde hrál Xavi s Iniestou. Zanechali na mě veliký dojem, ale největší dojem na mě zanechal Andrea Pirlo v Itálii. Vypadalo to, že na hřišti vůbec neběhá, ale byl prakticky všude a každá jeho přihrávka byla neskutečně přesná.

Po návratu do Česka jsi nyní zakotvil v Bohemce, proč padl výběr zrovna na tento klub?

Pro mě by bylo daleko jednodušší zůstat v Dánsku, ale vždycky jsem fotbal vnímal tak, že je to něco, co dělám proto, že to mám rád, ne kvůli penězům. Bohemka splňovala všechny věci, které jsem v ten moment hledal, a proto jsem se zde rozhodl pokračovat. Nechtěl jsem kariéru dohrávat tak, že bych seděl někde na lavičce a bral hezké peníze.

Změnila se od tvého odchodu z české ligy její kvalita?

Je vidět, že v českém fotbale je daleko více peněz, hlavně tedy ve velkých klubech. Tolik kluků navíc neodchází do zahraničí, a tak je liga kvalitnější.

Co pro tebe znamená gól?

Gól pro mě znamená v ten moment úlevu a zadostiučinění a obrovské emoce, protože góly jsou podstata fotbalu. Většinou v ten moment myslím na své blízké.

Co pro tebe znamená fotbal?

Fotbal pro mě znamená jiný svět. Jsem na hřišti a neexistuje nic jiného, jenom balón, spoluhráči, protihráči a dvě branky. Znamená to pro mě čistou hlavu a radost z toho, že mohu dělat to, co dělám.

Další příběhy

Karel Jarolím

Miluju tvořivé hráče

Prožívá vrchol trenérské kariéry, vede národní tým. Kouč Karel Jarolím ale zavzpomínal i na dobu, kdy sám v pozici záložníka střílel branky. „Na góly se fotbal hraje, pak propuká vlna emocí,“ popisuje trenér, jenž dvakrát slavil titul se Slavií (2008 a 2009). Zároveň přiznává, že má rád technické hráče. „Miluju fotbalisty, kteří mají nápady a jsou schopni něco vymyslet,“ tvrdí Jarolím. Snad jich v reprezentaci bude mít dost!