Skip to content
Příběhy osobností Můj první gól

Pavel Zavadil

Slavil jsem jako hráči v televizi

Pavel Zavadil poprvé kopl do balónu v hanáckých Pňovicích, kde jej k fotbalu přivedl jeho tatínek a jak sám říká, velkou výhodou pro něj bylo, že odmalička hrál mezi staršími kluky. „Už jsem jako malý kluk musel být mezi staršími a vzpomínám na to rád. Vzali mě hned mezi sebe a myslím, že mi to pomohlo a hodně mi to dalo.“

Prošel několika tuzemskými kluby, krátce působil také ve Spartě, ale největší zápasovou zátěž si zažil během svého zahraničního angažmá ve švédském Örgryte, kde během tří sezon odehrál osmdesát zápasů.

Právě ve Švédsku působil téměř sedm let, svůj zahraniční mistrovský titul však získal v jiných zeměpisných šířkách, když se v roce 2004 stal s Makabi Haifa šampionem izraelské soutěže. „Byl to nejlepší mančaft izraelské ligy, něco jako Sparta tady. Takže to očekávání bylo od fanoušků veliké a já jsem rád, že se mi podařilo jej splnit," bilancuje.

V roce 2012 se vrátil do české nejvyšší soutěže a od té doby hájí barvy brněnské Zbrojovky. I přesto, že letos mu bude již 37 let, přiznává, že požitek ze vstřelené branky jej neopouští. „Takovou tu vnitřní radost mám pořád stejnou. Je to nádherný pocit."

Další příběhy

Karel Rada

Penalta na EURO? Velké nervy

Na jeho odolnosti závisel osud fotbalové reprezentace v semifinále EURO 1996 proti Francii. Devět střelců před ním uspělo v rozstřelu, on musel taky. Jinak by se Češi do Wembley nepodívali. „To bylo velké napětí. Nedivím se ani nejlepším světovým hráčům, že v daný moment selžou a penaltu nepromění,“ říká někdejší obránce Karel Rada. „Rozhodl jsem se, že o tom nechci uvažovat, protože by to nemuselo dopadnout dobře. Zvolil jsem si místo a snažil se ho trefit.“

Petr Svěcený

První křik gól jsem si nechal na Del Piera

První dva přímé přenosy z fotbalového Poháru UEFA odtrpěl bez gólového efektu, při úvodním komentování Ligy mistrů už se ale Petr Svěcený dočkal. Úvodní trefou Juventusu proti Realu Madrid mu hlasivky rozechvěl Alessandro Del Piero. „Byla to odveta čtvrtfinále a Juventus vyhrál 2:0,“ vzpomíná Svěcený. „Tehdy na mě dýchla atmosféra, poprvé v životě jsem byl na takovém stadionu, na Delle Alpi v Turíně, sám, v 21 letech. Rád na to vzpomínám, ale byly to i nervy.“

Jiří Štajner

Pěkně jsem se trefil na Bayernu

Momentálně baví diváky v divizi, kde nastupuje za Chrastavu, ale milovaly ho desetitisíce fanoušků, a to i za hranicemi. Jiří Štajner fotbalově básnil v bundeslize za Hannover, v Liberci se stal legendou, která se podepsala pod dva zdejší tituly. A s národním týmem se podíval na mistrovství světa do Německa. „Moje první reprezentační branka byla určitě ta nejhezčí, přestože nebyla příliš důležitá. Padla proti Moldavsku,“ říká člen Klubu ligových kanonýrů (106 gólů).