Skip to content
Příběhy osobností Můj první gól

Pavel Zavadil

Slavil jsem jako hráči v televizi

Pavel Zavadil poprvé kopl do balónu v hanáckých Pňovicích, kde jej k fotbalu přivedl jeho tatínek a jak sám říká, velkou výhodou pro něj bylo, že odmalička hrál mezi staršími kluky. „Už jsem jako malý kluk musel být mezi staršími a vzpomínám na to rád. Vzali mě hned mezi sebe a myslím, že mi to pomohlo a hodně mi to dalo.“

Prošel několika tuzemskými kluby, krátce působil také ve Spartě, ale největší zápasovou zátěž si zažil během svého zahraničního angažmá ve švédském Örgryte, kde během tří sezon odehrál osmdesát zápasů.

Právě ve Švédsku působil téměř sedm let, svůj zahraniční mistrovský titul však získal v jiných zeměpisných šířkách, když se v roce 2004 stal s Makabi Haifa šampionem izraelské soutěže. „Byl to nejlepší mančaft izraelské ligy, něco jako Sparta tady. Takže to očekávání bylo od fanoušků veliké a já jsem rád, že se mi podařilo jej splnit," bilancuje.

V roce 2012 se vrátil do české nejvyšší soutěže a od té doby hájí barvy brněnské Zbrojovky. I přesto, že letos mu bude již 37 let, přiznává, že požitek ze vstřelené branky jej neopouští. „Takovou tu vnitřní radost mám pořád stejnou. Je to nádherný pocit."

Další příběhy

Haris Harba

Haris Harba: Na ulici jsem se toho naučil dost

Již třetí sezonu figuruje jméno bosenského záložníka Harise Harby na českých ligových trávnících. Svoji první ligovou branku vstřelil ještě v Hradci Králové, svůj další fotbalový život však spojil s jihlavskou Vysočinou. V jejím dresu zaznamenal již patnáct ligových gólů a na otázku jaké je jeho nejoblíbenější zakončení, odpovídá šestadvacetiletý kanonýr s úsměvem: „Hlavně ta branka musí být hezká.“