Petr Švancara
Z kotle na Lužánkách šlo neskutečné teplo!
Málokterý ligový hráč je takovým patriotem, jako právě Petr Švancara.
Rodilý Brňan, který zároveň v jihomoravské metropoli s fotbalem začínal, nedá na „své" město a slavné fotbalové bitvy na zaplněném stadionu Za Lužánkami dopustit, a to i přesto, že momentálně hájí barvy Příbrami. „Teď to samozřejmě tak nevyzní, ale když si představíte, že tam (v kotli - pozn.red.) bylo třeba pět tisíc lidí, a hrálo se v zimě, tak jak fandili, šlo z celého toho kotle neskutečné teplo. To je velká nostalgie. Mě úplně mrazí, podle mě tady na tom stadionu je nějaký duch, který už tu zůstane," říká.
Za nedlouho oslaví své sedmatřicáté narozeniny a během své bohaté, stále aktivní fotbalové kariéry, se stal legendou domácích trávníků. Ty ostatně, kromě krátkého působení v bratislavském Interu, vlastně nikdy neopustil. V českých soutěžích kromě Brna, oblékal dres Slavie Praha, Viktorie Žižkov, Opavy nebo Slovácka a na svém kontě má více než sto 100 vstřelených branek. Díky jedné z nich se také zrodila jeho známá přezdívka Mercedes.
„Zase zůstanu u Lužánek. To jsme tehdy porazili Slavii 1:0. Bylo tu asi 24 tisíc lidí a já jsem na půlce vzal balón, podařilo se mi přejít přes dva nebo tři hráče a Radkovi Černému dát gól k tyči. To jsem si pak ty oslavy už vychutnal. Ale když jsme u té nostalgie, musím vlastně přiznat, že všechny zápasy tu byly krásné," vzpomíná zkušený střelec, který dnes k fotbalu vede i svého sedmiletého syna.
Další příběhy
Radek Příhoda
Fotbal je životní styl, vášeň a obrovský koníček
Kdysi kopal druhou dorosteneckou ligu za Blšany, pak se Radek Příhoda kvůli zraněním a časovým možnostem převlékl do jiného dresu. Stal se rozhodčím. A po téměř deseti letech ho čekala ostrá ligová premiéra. „Jablonec porazil Spartu 3:0. Vím, že v tom utkání byla červená karta pro Homolu a penalta proti Spartě,“ vzpomíná si. „A naposledy v derby se Mario Holek vracel, neviděl mě a prošlápl mi kotník. Měl jsem těžší výron a čtrnáct dní nebo tři neděle jsem byl mimo hru.“
Luboš Kubík
Hrál jsem proti nejlepším hráčům
Sotva někdo napodobí pestrobarevný fotbalový životopis Luboše Kubíka. Dal gól v osmifinále mistrovství světa, penaltou pomohl k postupu do finále EURO, zahrál si v Itálii ve společnosti Maradony, Baggia a Van Bastena, ale také v Německu, Francii a USA. „Jako mladý jsem jenom doufal, že si jednou zahraju první ligu,“ usmívá se záložník, který ještě ve federální lize v Banské Bystrici nastřílel za zápas 5 gólů.
Lukáš Zelenka
Na náboru Bohemky mě nevzali, tak mě táta vzal na Spartu
Stal se mistrem Evropy do 21 let, v české lize získal dva tituly se Spartou, ve které skončil proto, že kdysi neodhadli v Ďolíčku jeho talent. Lukáš Zelenka je dokonce jediným českým fotbalistou, který se trefil jako soupeř na Old Trafford. „Z kariéry mi nejvíc utkvěly v paměti góly z Ligy mistrů. Třeba na Spartě s Besiktasem Istanbul na 1:0. Pocit štěstí, který člověk do konce kariéry nezapomene,“ ohlíží se.
Karol Kisel
Euforie zůstane v paměti celý život
Nevybavuje si všechny góly, které dal. Ale jedno mu v hlavě zůstává napořád. „Ta euforie, jak běžíte a radujete se s diváky, ta vám zůstane na celý život. To je úžasný,“ říká někdejší záložník Karol Kisel, jenž si v české lize zahrál za Spartu i za Slavii. Nejdůležitější branku ale vstřelil v dresu Sydney FC. „Byl to gól, díky němuž jsme vyhráli australskou ligu,“ vzpomíná Kisel, jenž za slovenskou reprezentaci odehrál 25 zápasů.