Skip to content
Příběhy osobností Můj první gól

Petr Švancara

Z kotle na Lužánkách šlo neskutečné teplo!

Málokterý ligový hráč je takovým patriotem, jako právě Petr Švancara.

Rodilý Brňan, který zároveň v jihomoravské metropoli s fotbalem začínal, nedá na „své" město a slavné fotbalové bitvy na zaplněném stadionu Za Lužánkami dopustit, a to i přesto, že momentálně hájí barvy Příbrami. „Teď to samozřejmě tak nevyzní, ale když si představíte, že tam (v kotli - pozn.red.) bylo třeba pět tisíc lidí, a hrálo se v zimě, tak jak fandili, šlo z celého toho kotle neskutečné teplo. To je velká nostalgie. Mě úplně mrazí, podle mě tady na tom stadionu je nějaký duch, který už tu zůstane," říká.

Za nedlouho oslaví své sedmatřicáté narozeniny a během své bohaté, stále aktivní fotbalové kariéry, se stal legendou domácích trávníků. Ty ostatně, kromě krátkého působení v bratislavském Interu, vlastně nikdy neopustil. V českých soutěžích kromě Brna, oblékal dres Slavie Praha, Viktorie Žižkov, Opavy nebo Slovácka a na svém kontě má více než sto 100 vstřelených branek. Díky jedné z nich se také zrodila jeho známá přezdívka Mercedes.

„Zase zůstanu u Lužánek. To jsme tehdy porazili Slavii 1:0. Bylo tu asi 24 tisíc lidí a já jsem na půlce vzal balón, podařilo se mi přejít přes dva nebo tři hráče a Radkovi Černému dát gól k tyči. To jsem si pak ty oslavy už vychutnal. Ale když jsme u té nostalgie, musím vlastně přiznat, že všechny zápasy tu byly krásné," vzpomíná zkušený střelec, který dnes k fotbalu vede i svého sedmiletého syna.

Další příběhy

Radek Drulák

Stříbro z EURO mi už nikdo nevezme

Ve své branži platí za legendu i dlouho poté, co fotbalové prostředí opustil. Žádné klubové trofeje se sice během své bohaté kariéry nedočkal, zato však sbíral individuální ocenění, když se stal dvakrát nejlepším střelcem české nejvyšší soutěže a zvítězil v anketách Fotbalista roku a Osobnost ligy. Je členem Klubu ligových kanonýrů a zastavil se na úctyhodném čísle 153. Některé svoje zásahy si však pamatuje až s precizní přesností.

Ľubomír Moravčík

Góly za nás slavily tribuny

Energickou dravostí i parádní technikou dával jiskru nejen národním týmům Československa a Slovenska. Ľubomír Moravčík prožil nejúžasnější angažmá až po 33. narozeninách. Tehdy přestoupil do Celtiku Glasgow. „Odehrál jsem dvě ligová kola a hrál se zápas s Rangers. V něm jsem to po třech nebo čtyřech dotecích s míčem trefil ze šestnáctky levou nohou a vedli jsme 1:0,“ vzpomíná. „Lidé byli úplně u vytržení, já to moc nechápal. Navíc jsem zvýšil hlavou na 2:0 a vyhráli jsme fantastickým výsledkem 5:1.“