Michal Špit
Mou kariéru provázel Nezmar, vždycky nám dal gól
Patří mezi jablonecké ikony, na rozdíl od Davida Lafaty ale gólům vždy zabraňoval. Člen prestižního Klubu ligových brankářů Michal Špit se na poslední chvíli dočkal i vstupu do Klubu legend. Teď v Jablonci vychovává své nástupce.
V kolika letech jste začal s fotbalem a kdo vás k němu přivedl?
Asi ve dvanácti letech mi skončila taková před-přípravka. Tenkrát jsem byl ještě v pražském oddíle, kde jsme dělali každý měsíc jiný sport. Po třech letech jsem si teprve vybral fotbal. Nepřivedl mě k němu nikdo, vybral jsem si ho sám, protože se mi ta hra líbila nejvíce.
A neměl na vás vliv třeba nějaký kamarád?
Já jsem si prošel mixem různých sportů, ale nejvíce mě zaujal fotbal a tak jsem se rozhodl pro něj. Vybral jsem si ho tedy sám.
Které všechny sporty jste tedy vyzkoušel?
Gros všeho byla atletika. Ale vyzkoušel jsem i všechny možné sporty třeba házenou, stolní tenis nebo plavání. Myslím si, že taková přípravka všem klukům dnes chybí.
Na jakých pozicích jste ve fotbale začínal? Nebo jste šel rovnou chytat?
Hned na prvním tréninku, který jsem absolvoval, se zranil brankář. Takže mě, jako vysokého, dali hned do brány místo něj a druhý den jsem šel chytat zápas na Bohemce. Byl jsem do toho tak nějak vržený.
To znamená, že jste neměl žádnou zkušenost na jiném postu?
Tenkrát jsme prohráli asi 5:0, ale trenéři Bohemky se ptali co je to za kluka a hned mě chtěli. Takže když jsem stál podruhé v bráně a dopadlo to celkem neúspěšně, tak už ve mně něco bylo. Jinou zkušenost než v bráně tedy nemám.
O jakém zápase teď mluvíme?
Hrál jsem tehdy za Slovan Bohnice a právě proti Bohemce. Myslím, že to bylo v kategorii mladší žáci.
Jak potom probíhala vaše cesta do vrcholového fotbalu?
Vyrůstal jsem ve Slovanu Bohnice a už asi ve 14 letech jsem přestoupil do Sparty. Spartou jsem pak procházel všemi mládežnickými kategoriemi až do dospělého fotbalu.
Vzpomínáte na nějaký konkrétní zápas z té doby?
Nevzpomínám na konkrétní zápasy, ale spíše na kamarády ze svého ročníku a z ročníku nade mnou. Byl tam Patrik Berger, Pavel Horváth a další. Dost hráčů z těchto ročníků se prosadilo do ligy.
Jako brankář jste měl za úkol gólům zabraňovat, ale vzpomenete si i na nějaký důležitý gól co jste dostal?
Já si vzpomínám, že jsem gól i dal. Ještě když jsem hrál v Bohnicích, tak jsem půlku zápasu chytal a prohrávali jsme 1:0. V druhé půlce jsem šel do pole a svým gólem jsem srovnával na 1:1.
Byl to váš jediný gól nebo jste ještě nějaký dal?
Tohle byl asi jediný. Když pominu nějaké přípravky, kdy jsem šel do pole jenom tak ze srandy.
Jak vzpomínáte na váš ligový debut?
Vzpomínám na něj moc dobře. To je chvíle, kterou si člověk vždy pamatuje. Chytal jsem za Příbram proti Českým Budějovicím. Hráli jsme doma a 1:0 vyhráli jsme.
Jaký je váš cíl teď na pozici trenéra?
Milníkem je teď jakákoliv trofej. Samozřejmě bych byl rád, aby se mnou trénovaný brankář dostal třeba do zahraničí nebo národního týmu. To je pro trenéra taky určitá meta.
Když jste vyrůstal, měl jste nějaký brankářský vzor?
Měl, ale to už jsou hodně staří hráči. Pro mě to byli třeba Schumacher nebo Jean-Marie Pfaff. A i když to jsou pro kluky dneska neznámé pojmy, tak tehdy to byly velké osobnosti.
Máte nějaký zákrok ve vaší kariéře, který považujete za nejdůležitější?
To takhle nemohu říct. Zákroků jsem měl mnoho a nejde takhle vybrat jenom jeden.
A třeba konkrétní zápas?
Pro mě to jsou ty zápasy, kde se mi dařilo a kde byl pro tým výsledek příznivý. Když se k tomu přičte, že jsem něco chytil a svému týmu pomohl, tak to jsou pro mě ty nejpříjemnější zápasy.
Vybavíte si nějakého střelce, proti kterému se vám nehrálo dobře?
Během mé kariéry mě provázel Honza Nezmar, který se dost často prosadil, měl výborný výběr místa, střely a čuch na góly. Ten pro mě byl v zápasech vždy nepříjemný.
V dubnu 2014 jste vychytal své 100. čisté konto a tím jste se stal členem Klubu ligových brankářů, jak na toto období vzpomínáte?
Na to období moc dobře nevzpomínám. Trvalo to strašně moc dlouho, než se mi to podařilo. Ale na ten konkrétní zápas už lépe. Hráli jsme proti Jihlavě a ta od 70. minuty už skoro neútočila a všichni jsme se snažili, abychom to čisté konto udrželi. Čekali jsme na to opravdu dlouho a celý tým mi to přál. Byla to na konci utkání uvolňující radost.
Co pro vás znamená gól?
Gól pro mě, jako pro brankáře, znamená zlo. Ale gól pro střelce je úžasný pocit.
Co pro vás znamená fotbal?
Fotbal pro mě znamená radost. Radost z úspěchu a z týmové hry. Ale někdy i smutek, na který však nejste nikdy sám.
Další příběhy
Pavel Kuka
Pavel Kuka
Od svých šesti let hrál za Slavii Praha. Když v osmdesátých letech přišel do slávistického B týmu, hrál na postu stopera. Jenže v B týmu se tou dobou právě rozehrával po zranění reprezentační obránce Luboš Kubík, a mladý Kuka mu musel uvolnit své místo v obraně. Poté začal hrát v útoku.
Eliška Sonntagová
Zahrát si na mistrovství Evropy bude skvělý zážitek
Je jí teprve 15 let, ale už teď má velké sny a cíle. „Láká mě Amerika,“ přiznává talentovaná Eliška Sonntagová. Pro obránkyni pražské Sparty je teď ale prioritou blížící domácí evropský šampionát, na který se chystá s ženskou reprezentací do 17 let.
Ľubomír Moravčík
Góly za nás slavily tribuny
Energickou dravostí i parádní technikou dával jiskru nejen národním týmům Československa a Slovenska. Ľubomír Moravčík prožil nejúžasnější angažmá až po 33. narozeninách. Tehdy přestoupil do Celtiku Glasgow. „Odehrál jsem dvě ligová kola a hrál se zápas s Rangers. V něm jsem to po třech nebo čtyřech dotecích s míčem trefil ze šestnáctky levou nohou a vedli jsme 1:0,“ vzpomíná. „Lidé byli úplně u vytržení, já to moc nechápal. Navíc jsem zvýšil hlavou na 2:0 a vyhráli jsme fantastickým výsledkem 5:1.“
Roman Hubník
První ligový? Patičkou jsem překonal Chvalovského
Má za sebou zkušenosti z Ligy mistrů a Bundesligy, dvakrát slavil triumf v české lize, ale nejdůležitější gól si Roman Hubník spojuje s reprezentačním dresem. Doma proti Skotsku totiž rozhodl o výhře 1:0 v kvalifikaci EURO 2012. „Kvalifikaci jsem odehrál celou a pak i jeden zápas na mistrovství Evropy. To byl pro mě vrchol,“ říká obránce Plzně, na podzim hostující v Olomouci.