Václav Koloušek
Fotbal mi dává energii do života
Je dvojnásobným ligovým mistrem a v samostatné české nejvyšší soutěži oblékal dresy Sparty, Slavie, Liberce, Příbrami a také jihlavské Vysočiny. Když se řekne jeho jméno, fotbalový fanoušek si hned vybaví silnou stránku jihlavského špílmachra. „Přímé kopy a střely ze střední vzdálenosti, to bylo moje, usmívá se zkušený jihlavský záložník.
Začínal v Mladé Boleslavi, vojnu absolvoval v pražské Dukle, odkud v létě 1997 zamířil do italské Salernitany, sezonu 1999 - 2000 hrál ve Fermaně. V srpnu 2000 ho na roční hostování získala Sparta, na dalším ročním hostování se dohodl s Libercem. V červenci 2002 se musel vrátit do Salernitany, ale po půlroce byl uvolněn na přestup do Liberce. V lednu 2004 přestoupil do Slavie.
V květnu 2004 onemocněl akutní leukemií a kariéru přerušil, ale v zimní přestávce ohlásil velký návrat. Jenže v létě se nepohodl s trénerem Jarolímem i s vedením klubu a po měsíci v béčku odešel do Příbrami. V lednu 2006 přestoupil do Rakouska, kde nastupoval za Innsbruck a Wiener Neustadt. V srpnu 2011 přestoupil do druholigového Brna, odkud po roce zamířil do Jihlavy.
Fotbal zanechal v životě tohoto mladoboleslavského rodáka nesmazatelnou roli. „Pro mě je to celý život. Obětoval jsem tomu strašně moc a jsem rád, že i v tomhle věku můžu být na hřišti. Dává mi to energii do života.“
Další příběhy
Luboš Kubík
Hrál jsem proti nejlepším hráčům
Sotva někdo napodobí pestrobarevný fotbalový životopis Luboše Kubíka. Dal gól v osmifinále mistrovství světa, penaltou pomohl k postupu do finále EURO, zahrál si v Itálii ve společnosti Maradony, Baggia a Van Bastena, ale také v Německu, Francii a USA. „Jako mladý jsem jenom doufal, že si jednou zahraju první ligu,“ usmívá se záložník, který ještě ve federální lize v Banské Bystrici nastřílel za zápas 5 gólů.
Zdeněk Pospěch
Když člověk fotbal miluje, tak ho to drží po celý život
Býval obávaným rychlíkem na lajně, který naháněl soupeřům strach. Ne náhodou si tak Zdeněk Pospěch zahrál kromě rodné Opavy, Baníku Ostrava či pražské Sparty i v zahraničí, kde hájil barvy dánské Kodaně nebo německé Mohuče.
Karel Rada
Penalta na EURO? Velké nervy
Na jeho odolnosti závisel osud fotbalové reprezentace v semifinále EURO 1996 proti Francii. Devět střelců před ním uspělo v rozstřelu, on musel taky. Jinak by se Češi do Wembley nepodívali. „To bylo velké napětí. Nedivím se ani nejlepším světovým hráčům, že v daný moment selžou a penaltu nepromění,“ říká někdejší obránce Karel Rada. „Rozhodl jsem se, že o tom nechci uvažovat, protože by to nemuselo dopadnout dobře. Zvolil jsem si místo a snažil se ho trefit.“
Ladislav Vízek
Obejít gólmana, to bylo moje
Dnes ho fanoušci vnímají díky šťavnatým komentářům, legračním historkám nebo účasti v taneční soutěži. Ladislav Vízek má ale za sebou i přepychovou kariéru. Dvakrát byl vyhlášen československým Fotbalistou roku, třikrát vyhrál ligu a nastřílel v ní 115 gólů. „Brankáře jsem obcházel. Driblink jsem trénoval mezi stromky v Hlušících, kde nebylo hřiště. Měl jsem stále míč u nohy a tuto dovednost jsem uplatnil ve velkém fotbale,“ vysvětluje legendární útočník Vízek.