Kdysi začínal v útoku, vyzkoušel si všechny role, i brankáře. Ale do bundesligy povýšil Pavel Krmaš jako obránce a v nejvyšší německé soutěži za Freiburg nasčítal rovných 100 startů. „Za největší osobní úspěch považuju to, že jsem se dostal do bundesligy. Na stejnou úroveň bych dal účast v Lize mistrů se Spartou,“ říká současný sportovní manažer Hradce Králové.

Kde a v kolika letech jste s fotbalem začínal? Kdo vás k němu přivedl?

S fotbalem jsem začínal v mém rodném městě Broumově. Bylo mi kolem šesti. K fotbalu mě přivedli rodiče, táta byl mým trenérem v nejmladších kategoriích. Postupoval se mnou do mých deseti let.

Do jakých pozic vás trenéři ve vašich začátcích stavěli?

U mě to mělo takový vývoj, že jsem začínal v útoku. Postupem času jsem přešel ze zálohy až do obrany. Od doby, kdy jsem začal hrát fotbal, jsem prošel všemi pozicemi, včetně té brankářské. Na nějakou chvíli jsem v jednom utkání nastoupil do brány, ale to se moc nepovedlo. Raději ani nebudu říkat, co mi po zápase trenér pověděl. Ale jinak jsem si vyzkoušel všechny posty. Skončil jsem v obraně jako stoper.

Vybavujete si první góly z žákovských let? Utkvěl vám některý v paměti?

Abych byl upřímný, moc si na ně nepamatuji. Pamatuji si, že když jsem byl v přípravce, neproměnil jsem penaltu. Ale žádný gól mi v paměti neutkvěl.

Můžete popsat vaší cestu do ligového fotbalu?

Jak jsem již řekl, jsem odchovanec broumovského fotbalu. Odtud jsem přešel do žákovského týmu Náchoda a poté do Hradce, kde jsem vystudoval střední školu. V Hradci Králové jsem prošel všemi mládežnickými celky. Poté jsem šel studovat vysokou školu do Prahy, kde jsem hrál třetí ligu za Admiru. Na půlroční hostování si mě vzala Sparta Praha "B". Po ukončení tohoto hostování jsem se vrátil do Hradce Králové, kde jsem začal hrát ligu. První šanci mi dal pan trenér Uličný a následný vývoj vypadal takto: Hradec, Sparta, Teplice, Freiburg a znovu Hradec.

Vzpomínáte si na vaší ligovou premiéru?

Určitě si vzpomínám, protože na takové zápasy se nezapomíná. Bylo to v ligové sezóně 2002/2003. Jednalo se o první ostrý zápas, domácí utkání proti Slavii Praha. Skončilo to 1:1. Myslím, že jsem hrál asi osmdesát minut a že jsem byl střídaný. Tehdy bylo obrovské teplo. Po utkání panovala v kabině spokojenost, protože Slavia tenkrát hrávala o titul a byla v předkole Ligy mistrů, takže jsme obrali o body favorizovaný celek. Debut můžu považovat za úspěšný.

Můžete nám přiblížit situaci, která vedla k vaší první ligové brance?

Můj první ligový gól padl na stadionu v Hradci o dvě kola později. Vstřelil jsem ho v utkání proti Viktorii Žižkov, které jsme prohráli 2:3. Pokud si dobře pamatuji, bylo to ve druhém poločase. Vybavuji si, že jsme rozehrávali rohový kop, který obrana Viktorky odvrátila a vzpomínám si, že u té situace byli David Zoubek a David Kříž. Odražený balón vykombinovali a David Kříž nacentroval do vápna. V prostoru mezi malým vápnem a penaltou jsem si našel míč a hlavou jsem ho o tyč uklidil za záda gólmana. Vyrovnával jsem na 2:2, ale bohužel asi pět minut před koncem zvýšil Aleš Pikl na 2:3 pro Žižkov. Takže můj první gól měl hořkou příchuť.

To byl váš první ligový gól. Vzpomínáte si na nějaké další ligové branky, které podle vás byly krásné nebo důležité?

V české lize jsem dal devět branek. Mnoho krásných gólů jsem nedal. Zpoza vápna určitě žádnou. Spíše to byly branky po standardních situacích nebo odražených balónech. Vybavuji si ale situaci, kdy jsem na hradeckém stadionu vstřelil branku hlavou po standardní situaci v utkání proti Liberci. Pět vteřin na to zhasla "Pod Lízátky" všechna světla. To byl gól, který mi z české ligy zůstal v paměti. O několik vteřin později by už nepadl, protože byla na stadiónu tma.

Hrál jste také dlouhou dobu v Německu. Vzpomínáte na nějaké branky z tohoto angažmá?

V Německu jich také nepadlo mnoho. Každopádně si ale vzpomínám na jeden, který mi hodně utkvěl v paměti. Byl jsem dokonce nominovaný do gólu kola. Lhal bych, jestli jsem tu anketu tenkrát vyhrál, nebo ne. Shodou okolností to byl také můj první gól v Bundeslize. Bylo to utkání v Mainzu a padl po rohu. Ve výskoku jsem skóroval patičkou na přední tyč. Za nejdůležitější gól ale považuji branku v sezoně, kdy jsme hráli s Freiburgem o evropské poháry. Potřebovali jsme každý bod. V zápase proti Düsseldorfu jsem dal branku v 88. minutě hlavou po rohu. Gól nám zajistil vítězství 1:0 a velmi důležité body v boji o poháry. Těsně nám tehdy uniklo předkolo Ligy mistrů.

Jakého úspěchu si ve vaší kariéře nejvíce ceníte?

Za největší úspěch považuji to, že jsem se dostal do Bundesligy. To byl určitě velký osobní úspěch. Na stejnou úroveň bych dal účast v Lize mistrů se Spartou. Za největší týmový úspěch pokládám postup s Freiburgem z druhé ligy do první. Stejně tak i postup do první ligy s Hradcem.

Co pro vás znamená gól?

Gól pro mě znamená plno emocí, krásný pocit, euforii, nadšení a odměnu za práci.

A co pro vás znamená fotbal?

Fotbal je pro mě vášní, které se věnuji od šesti let až do teď. Je hezké, že mi byl koníček prací. I po skončení kariéry jsem zůstal fotbalu věrný a doufám, že to tak bude i nadále.