Skip to content
Příběhy osobností Můj první gól

Michal Bílek

Vyrůstal jsem s balonem, byla to moje nejoblíbenější hračka

Španělskou nejvyšší soutěž si vyzkoušela jen hrstka českých fotbalistů. To štěstí měl i Michal Bílek, bývalý záložník Sparty, Viktorie Žižkov či Teplic, který nastupoval za Sevillu. „Zahrát si proti Realu a Barceloně, je něco nádherného,“ vzpomíná na svou španělskou anabázi Bílek, kde vstřelil svůj první gól slavné Valencii.

Na jakém hřišti jste začínal a kdo vás k fotbalu přivedl?

K fotbalu mě přivedl tatínek a od malička jsem vyrůstal s balónem. Byla to moje nejoblíbenější hračka. Pamatuji si, když jsem k Vánocům dostal kopačky a balón, tak jsem s tím spal a bylo to pro mě něco úžasného. Vyrůstal jsem na školním hřišti v Praze, tam jsme do míče bouchali až do večera.

Do jakých pozic vás trenéři stavili za mlada?

Vždycky jsem se pohyboval spíše v záloze, od malička jsem piloval kopací techniku. Když jsem vyrůstal, tak jsem měl v Malešicích betonovou zeď a tam jsem chodil sám, když ostatní nemohli. Tam jsem do toho bouchal. A trenéři využívali toho, že jsem měl slušnou kopací techniku.

Dařilo se vám překonávat gólmany?

Vzhledem k tomu, že je to dost dávno, tak si to nepamatuju. Nikdy jsem nebyl nějak velký střelec a spíše jsem ty branky připravoval. Z toho jsem měl velkou radost, když jsem mohl spoluhráči připravit šanci.

Jak probíhala vaše cesta až na ligové trávníky?

V sedmi letech mě táta přivedl do Sparty a tam jsem vyrůstal, prošel jsem tam všemi kategoriemi. Pamatuji si, že v roce 1982 byla v A týmu obměna kádru a začalo se více sázet na mladé fotbalisty. Trenéři tehdy vytáhli mě, Ivana Haška, Tomáše Skuhravého a další hráče. Dostali jsme šanci jít do ligy jako mladí, tehdy mi bylo 17 let.

Proti komu jste hrál první ligový zápas?

Můj první zápas byl proti týmu Inter Bratislava a nastupoval jsem jako střídající hráč. Myslím si, že jsme vyhráli 2:1, ale je to tak dávno, že si nejsem jistý.

Vybavíte si svou první ligovou trefu?

Můj první gól jsem vstřelil v Chebu, kde jsem byl na vojně. Čekal jsem na ten gól dost dlouho, myslím si, že jsem ho dal až po padesáti zápasech a byl z trestného kopu. Na tohle si pamatuju dost dobře.

Jak jste svůj první ligový gól oslavil?

Vzhledem k tomu, že mi bylo 18 let a byl jsem na vojně, tak se o oslavě nedá mluvit.

Vzpomínáte si na nějaké branky vstřelené za Spartu?

Nějaké branky si vybavuju a asi nejhezčí gól, který jsem dal, tak byl proti Fenerbahce Istanbul. Hráli jsme se Spartou Ligu mistrů. Trefil jsem odražený balón přímo k tyči.

Jak vzpomínáte na angažmá ve Španělsku?

Vzpomínám na něj rád, byl jsem tam necelé dvě sezóny. Zahrát si španělskou ligu a hrát proti Realu, Barceloně a dalším, to je něco nádherného. Můj první gól ve Španělsku byl hlavou proti Valencii.

Vzpomenete si na nějaké branky za Viktorii Žižkov?

Přišel jsem tam v době, kdy jsme měli dobrý tým a bojovali jsme o samotné čelo. Pamatuju si, že jeden rok jsem měl velice produktivní, dal jsem asi devět gólů a na hodně jich nahrál. Na tohle angažmá vzpomínám hodně rád.

Jak se vám hrálo za Teplice?

Byl jsem tam tři roky, za trenéra Pešiceho. Byla tam výborná atmosféra a spolupráce s panem Hrdličkou byla skvělá. Bohužel již není mezi námi. Na zápasy chodilo hodně lidí, pár zápasů jsme i vyprodali. Na závěr kariéry jsem našel opravdu dobré angažmá a mám na něj jen dobré vzpomínky.

Vstřelil jste za Teplice více branek v jednom zápase?

Ano, bylo to proti Spartě, kdy jsme vyhráli 4:2. Ve svých skoro 35 letech jsem dal tři branky.

Co pro vás znamenalo reprezentovat svou zem?

Asi všichni by odpověděli stejně. Je to veliký okamžik v kariéře, když dostanete první nominaci do národního týmu. Měl jsem štěstí, že jsem byl nominován do utkání s Polskem, které jsme hráli v Bratislavě. Střídal jsem a asi po dvou minutách se mi podařilo skórovat. Druhý gól v nároďáku jsem dal proti Walesu ve druhém zápase z trestného kopu. Kariéru v reprezentaci jsem rozjel docela slušně.

Co pro vás znamenalo vstřelit gól na MS?

Dlouho jsme bojovali o to, abychom mohli na MS vůbec hrát. A podařilo se nám to s výborným týmem. Dal jsem dva góly z penalt. Jsou to okamžiky, na které se nezapomíná. Bylo to po revoluci a přijelo nás podpořit 10-15 tisíc diváků, kteří udělali úžasnou atmosféru. Vzpomínky jsou opravdu nádherné.

Který gól v kariéře považujete za nejdůležitější?

Nejdůležitější gól v reprezentaci byl v roce 1990, když jsme hráli kvalifikaci proti Portugalsku. Nevyvíjelo se to moc dobře a hráli jsme v deseti po vyloučení. Proměnil jsem penaltu, ale soupeř vyrovnal. Nakonec jsem sedm minut před koncem vstřelil gól ze standardní situace. Vyhráli jsme 2:1 a to nás posunulo na samotné MS.

Který gól v kariéře byl nejkrásnější?

Asi již zmiňovaný gól proti Fenerbahce Istanbul.

Jak došlo k přerodu z hráče v trenéra?

Když jsem skončil v Teplicích jako hráč, tak jsem fotbalu měl plný zuby. I kvůli zdravotním potížím. A nepřemýšlel jsem, že bych u toho zůstal. Ale pak jsem byl čtrnáct dní doma a začal mi fotbal hrozně chybět. Najednou mě začala lákat trenéřina. Vystudoval jsem, získal trenérskou profesionální licenci a začal jsem se tomu věnovat. Určitě nelituji, i když to není lehká práce.

Jak prožíváte góly svých svěřenců z lavičky?

Teď už prožívám všechno s větším klidem. Dříve jsem to prožíval více vnitřně, nyní se snažím zůstat nad věcí.

Jakého úspěchu si v kariéře ceníte?

Jako hráč si cením, že jsem mohl hrát za Spartu a získat s ní spoustu titulů. Velmi si cením toho, že jsem hrál za národní tým a účastnil se MS. Z druhé strany, trénovat Spartu byl můj sen a dostal jsem možnost trénovat i národní tým, se kterým jsme byli na Euru v Polsku ve čtvrtfinále. Myslím si, že moje kariéra je bohatá.

Co pro vás znamená gól?

Vstřelený gól - pocit štěstí.
Obdržený gól - velké napětí.

Co pro vás znamená fotbal?

Fotbal je můj život, věnuju se mu od útlého mládí a pravděpodobně mě bude provázet až do konce života.

Další příběhy

Jakub Štáfek

Kdybych se nevěnoval herectví, myslím, že bych dělal fotbal

Většina lidí jej zná jako Matěje Jordána ze seriálu Ulice, málokdo však ví, že herec Jakub Štáfek se zároveň věnuje i fotbalu a v minulosti dokonce působil ve Spartě. A právě v letenském klubu se dočkal svého prvního gólu. „Jako šestiletý kluk, co se honí za míčem, který je pomalu větší než on, jsem tady dával gól a mám takový pocit, že jsem tu snad v tom utkání dětí dokonce vyhrál,“ vzpomíná.

Martin Pospíšil

Proti Kodani v Evropské lize jsem gólem rozhodl o postupu

Martin Pospíšil ve fotbale málokoho převyšoval vzrůstem, ale i se 178 centimetry to dotáhl až ke třem startům za reprezentaci a vítězství v Českém poháru. Jablonecký záložník rád vzpomíná na klíčový gól v Kodani v Evropské lize, ale vybavuje si i úplné začátky ve vesnici Bělkovice: „Přišel jsem na trénink a všichni byli asi o pět let starší a o metr větší. Jedna dávná trefa padla po rohovém kopu. Jak jsem byl malý, starší spoluhráč mě vzal v podpaží, vyhodil mě a já dal hlavičkou gól.“