Michal Bílek
Vyrůstal jsem s balonem, byla to moje nejoblíbenější hračka
Španělskou nejvyšší soutěž si vyzkoušela jen hrstka českých fotbalistů. To štěstí měl i Michal Bílek, bývalý záložník Sparty, Viktorie Žižkov či Teplic, který nastupoval za Sevillu. „Zahrát si proti Realu a Barceloně, je něco nádherného,“ vzpomíná na svou španělskou anabázi Bílek, kde vstřelil svůj první gól slavné Valencii.
Na jakém hřišti jste začínal a kdo vás k fotbalu přivedl?
K fotbalu mě přivedl tatínek a od malička jsem vyrůstal s balónem. Byla to moje nejoblíbenější hračka. Pamatuji si, když jsem k Vánocům dostal kopačky a balón, tak jsem s tím spal a bylo to pro mě něco úžasného. Vyrůstal jsem na školním hřišti v Praze, tam jsme do míče bouchali až do večera.
Do jakých pozic vás trenéři stavili za mlada?
Vždycky jsem se pohyboval spíše v záloze, od malička jsem piloval kopací techniku. Když jsem vyrůstal, tak jsem měl v Malešicích betonovou zeď a tam jsem chodil sám, když ostatní nemohli. Tam jsem do toho bouchal. A trenéři využívali toho, že jsem měl slušnou kopací techniku.
Dařilo se vám překonávat gólmany?
Vzhledem k tomu, že je to dost dávno, tak si to nepamatuju. Nikdy jsem nebyl nějak velký střelec a spíše jsem ty branky připravoval. Z toho jsem měl velkou radost, když jsem mohl spoluhráči připravit šanci.
Jak probíhala vaše cesta až na ligové trávníky?
V sedmi letech mě táta přivedl do Sparty a tam jsem vyrůstal, prošel jsem tam všemi kategoriemi. Pamatuji si, že v roce 1982 byla v A týmu obměna kádru a začalo se více sázet na mladé fotbalisty. Trenéři tehdy vytáhli mě, Ivana Haška, Tomáše Skuhravého a další hráče. Dostali jsme šanci jít do ligy jako mladí, tehdy mi bylo 17 let.
Proti komu jste hrál první ligový zápas?
Můj první zápas byl proti týmu Inter Bratislava a nastupoval jsem jako střídající hráč. Myslím si, že jsme vyhráli 2:1, ale je to tak dávno, že si nejsem jistý.
Vybavíte si svou první ligovou trefu?
Můj první gól jsem vstřelil v Chebu, kde jsem byl na vojně. Čekal jsem na ten gól dost dlouho, myslím si, že jsem ho dal až po padesáti zápasech a byl z trestného kopu. Na tohle si pamatuju dost dobře.
Jak jste svůj první ligový gól oslavil?
Vzhledem k tomu, že mi bylo 18 let a byl jsem na vojně, tak se o oslavě nedá mluvit.
Vzpomínáte si na nějaké branky vstřelené za Spartu?
Nějaké branky si vybavuju a asi nejhezčí gól, který jsem dal, tak byl proti Fenerbahce Istanbul. Hráli jsme se Spartou Ligu mistrů. Trefil jsem odražený balón přímo k tyči.
Jak vzpomínáte na angažmá ve Španělsku?
Vzpomínám na něj rád, byl jsem tam necelé dvě sezóny. Zahrát si španělskou ligu a hrát proti Realu, Barceloně a dalším, to je něco nádherného. Můj první gól ve Španělsku byl hlavou proti Valencii.
Vzpomenete si na nějaké branky za Viktorii Žižkov?
Přišel jsem tam v době, kdy jsme měli dobrý tým a bojovali jsme o samotné čelo. Pamatuju si, že jeden rok jsem měl velice produktivní, dal jsem asi devět gólů a na hodně jich nahrál. Na tohle angažmá vzpomínám hodně rád.
Jak se vám hrálo za Teplice?
Byl jsem tam tři roky, za trenéra Pešiceho. Byla tam výborná atmosféra a spolupráce s panem Hrdličkou byla skvělá. Bohužel již není mezi námi. Na zápasy chodilo hodně lidí, pár zápasů jsme i vyprodali. Na závěr kariéry jsem našel opravdu dobré angažmá a mám na něj jen dobré vzpomínky.
Vstřelil jste za Teplice více branek v jednom zápase?
Ano, bylo to proti Spartě, kdy jsme vyhráli 4:2. Ve svých skoro 35 letech jsem dal tři branky.
Co pro vás znamenalo reprezentovat svou zem?
Asi všichni by odpověděli stejně. Je to veliký okamžik v kariéře, když dostanete první nominaci do národního týmu. Měl jsem štěstí, že jsem byl nominován do utkání s Polskem, které jsme hráli v Bratislavě. Střídal jsem a asi po dvou minutách se mi podařilo skórovat. Druhý gól v nároďáku jsem dal proti Walesu ve druhém zápase z trestného kopu. Kariéru v reprezentaci jsem rozjel docela slušně.
Co pro vás znamenalo vstřelit gól na MS?
Dlouho jsme bojovali o to, abychom mohli na MS vůbec hrát. A podařilo se nám to s výborným týmem. Dal jsem dva góly z penalt. Jsou to okamžiky, na které se nezapomíná. Bylo to po revoluci a přijelo nás podpořit 10-15 tisíc diváků, kteří udělali úžasnou atmosféru. Vzpomínky jsou opravdu nádherné.
Který gól v kariéře považujete za nejdůležitější?
Nejdůležitější gól v reprezentaci byl v roce 1990, když jsme hráli kvalifikaci proti Portugalsku. Nevyvíjelo se to moc dobře a hráli jsme v deseti po vyloučení. Proměnil jsem penaltu, ale soupeř vyrovnal. Nakonec jsem sedm minut před koncem vstřelil gól ze standardní situace. Vyhráli jsme 2:1 a to nás posunulo na samotné MS.
Který gól v kariéře byl nejkrásnější?
Asi již zmiňovaný gól proti Fenerbahce Istanbul.
Jak došlo k přerodu z hráče v trenéra?
Když jsem skončil v Teplicích jako hráč, tak jsem fotbalu měl plný zuby. I kvůli zdravotním potížím. A nepřemýšlel jsem, že bych u toho zůstal. Ale pak jsem byl čtrnáct dní doma a začal mi fotbal hrozně chybět. Najednou mě začala lákat trenéřina. Vystudoval jsem, získal trenérskou profesionální licenci a začal jsem se tomu věnovat. Určitě nelituji, i když to není lehká práce.
Jak prožíváte góly svých svěřenců z lavičky?
Teď už prožívám všechno s větším klidem. Dříve jsem to prožíval více vnitřně, nyní se snažím zůstat nad věcí.
Jakého úspěchu si v kariéře ceníte?
Jako hráč si cením, že jsem mohl hrát za Spartu a získat s ní spoustu titulů. Velmi si cením toho, že jsem hrál za národní tým a účastnil se MS. Z druhé strany, trénovat Spartu byl můj sen a dostal jsem možnost trénovat i národní tým, se kterým jsme byli na Euru v Polsku ve čtvrtfinále. Myslím si, že moje kariéra je bohatá.
Co pro vás znamená gól?
Vstřelený gól - pocit štěstí.
Obdržený gól - velké napětí.
Co pro vás znamená fotbal?
Fotbal je můj život, věnuju se mu od útlého mládí a pravděpodobně mě bude provázet až do konce života.
Další příběhy

Barbora Votíková
Na premiéru v Lize mistrů proti Barceloně nikdy nezapomenu
Barbora Votíková je úspěšná na dvou frontách. Jako brankářka pražské Slavie vyhrála několik titulů, chytá v Lize mistrů a stává se oporou ženského národního týmu. Na youtube vytváří vtipná videa, která mají zatím 25 miliónů zhlédnutí.

Peter Bartalský
Ženský fotbal zažívá velký růst
Rodák ze slovenských Malacek působil v české lize v dresu Žižkova. V současnosti pracuje pro jiný pražský klub a to Spartu, kde vede ženský tým, se kterým v minulé sezoně oslavil zisk titulu.

Libor Došek
Každý gól hezký. Hlavně když je to doma a lidé řvou
I v 37 letech Libor Došek dokazuje, proč mu náleží prestižní 30. místo v Klubu ligových kanonýrů za 126 tref v elitních soutěžích. Tři z nich nastřílel v Řecku, většinu těch českých za aktuální Slovácko, předtím za Brno a Spartu. V ní získal dva tituly. „Vybavuje se mi hlavně poslední zápas proti Mostu. Vyhráli jsme 5:0, já dal dva góly, první na 1:0. Byl můj nejdůležitější, protože rozhodl o titulu,“ vzpomíná.

Milan Škoda
Bez fotbalu si život nedokážu představit
Že je Milan Škoda oporou Slavie a jedním z nejlepších útočníků HET ligy, je všeobecně známá věc. Tušili jste ale, že v seniorském fotbale začínal jako stoper? A že jeho nejdůležitější góly padly všechny hlavou? Přečtěte si, co dalšího prozradil v rámci seriálu Můj první gól.