První reprezentační trefu si schoval na EURO do Anglie a byla rovnou vítězná proti Itálii a klíčová pro tažení až do finále ve Wembley. Fotbalista Radek Bejbl tím vyšperkoval životní rok 1996, v němž se Slavií dobyl ligový titul, postoupil do semifinále Poháru UEFA a navrch podepsal smlouvu s Atlétikem Madrid, kde se stal mimo jiné spoluhráčem Diega Simeoneho. „Bylo skvělé hrát s nejlepšími hráči a zároveň proti nejlepším hráčům,“ libuje si bývalý záložník.

Vybavujete si vaše fotbalové začátky? Na jakém místě a s kým jste poprvé přišel na fotbalové hřiště?

S fotbalem jsem začínal v rodném Nymburce. Tamní klub se tehdy jmenoval Lokomotiva Nymburk. K fotbalu mě přivedli táta s bratrem.

Byl jste již od začátku kariéry spíše defenzivnějším hráčem, nebo vás trenéři stavěli i na ofenzivnější posty?

V žákovských kategoriích jsem hrával na pozici krajního obránce. Asi po třech letech nastala situace, že starší kluci odešli do dorostu a my jsme tak přišli o útočníky. V tomto období jsem proto nastupoval také v útoku.

Dařilo se vám tehdy překonávat gólmany?

Překonávat gólmany se mi docela dařilo, možná i proto si mě v šestnácti letech vyhlédla Mladá Boleslav, kam jsem později přestoupil.

Na který gól z vašich počátků si vzpomínáte?

Na góly ze svých začátků si moc dobře nevzpomínám. Ve vzpomínkách se mi vybavují branky, které se mi povedlo vstřelit až během působení v Mladé Boleslavi, kde jsme hráli druhou dorosteneckou ligu. Na několik zápasů jsem tam v šestnácti letech nakoukl i mezi muže do A-týmu.

Můžete popsat vaši cestu na ligové trávníky?

Moje cesta začala v Nymburce, kde jsem s fotbalem v deseti letech začal. V Mladé Boleslavi, kam jsem následně přestoupil, jsem působil rok a půl. V necelých osmnácti letech jsem obdržel nabídku z pražské Slavie. Zde jsem hrál v dorostu a přes béčko jsem se dostal do A – týmu, kde mi bylo umožněno vyzkoušet si první ligu.

Vzpomínáte si na vaše první ligové utkání?

Moje první ligové utkání se odehrálo v listopadu 1990. Jednalo se o domácí utkání proti Vítkovicím, do kterého jsem nastoupil na posledních dvacet minut.

Kdy se vám podařilo vstřelit první branku v lize?

První ligovou branku jsem dal na konci podzimní části sezóny 1990/1991 ve vršovickém derby proti Bohemians. Derby se hrálo na Slavii, na starém stadionu. Tuším, že se ke mně před koncem poločasu dostal odražený míč v pokutovém území a technickou placírkou jsem překonal brankáře, tenkrát Petra Koubu.

Ze Slavie jste přestoupil v roce 1996 do Atlética Madrid, což je velmi úspěšný klub nejen ve Španělsku, ale i na mezinárodní scéně. Vyzkoušel jste si také francouzskou a rakouskou ligu. Jak vzpomínáte na tato angažmá a vybavujete si některé z branek, které se vám povedlo v zahraničí vstřelit?

Na zahraniční angažmá vzpomínám velice rád. Vyzkoušel jsem si tři působiště, která pro mě byla obohacující nejen po fotbalové stránce, ale také po stránce lidské a životní. Jsem za to rád. Gólů jsem tam bohužel mnoho nedal, ale pokud bych měl nějaký zmínit, byl by to jeden ze začátků ve Španělsku. Ve venkovním utkání proti CD Logroñés jsem vystřelil z pětadvaceti metrů. Obránce míč lehce tečoval, brankáře to zmátlo a obloučkem to zapadlo do brány.

Nastoupil jste do 58 reprezentačních utkání. Co pro vás znamenalo hrát v dresu národního týmu?

Reprezentovat svoji zemi považuji za takové vysvědčení a za největší čest, které může hráč dosáhnout. Bylo skvělé hrát s těmi nejlepšími hráči a zároveň proti nejlepším hráčům, reprezentovat a bojovat za Českou republiku na velkých turnajích jako bylo např. mistrovství Evropy.

Jak vzpomínáte na vaši první reprezentační branku?

Můj první reprezentační gól padl během EURO 1996 v Anglii. Hráli jsme druhé utkání v základní skupině proti Itálii. Branka padla po centru Pavla Kuky, který se uvolnil na pravé straně u rohového praporku. Odtud nacentroval do pokutového území, myslím si, že mě viděl a že to byl cílený centr. Nejednalo se o centr vzduchem do hlavičkového souboje, ale trochu dál od brány. Naběhl jsem si na míč a placírkou ho umístil za záda gólmana.

Vybavujete si i další reprezentační branky?

Mnoho dalších gólů jsem v reprezentaci nedal. Vzpomínám si ale na gól v kvalifikačním utkání o MS 1998 proti Maltě.Tuším, že po centru Ládi Šmicera jsem překonal brankáře hlavičkou.

Kolik nejvíce gólů se vám povedlo v jednom utkání vstřelit?

V jednom utkání se mi povedlo vstřelit tuším maximálně tři branky, ale to bylo ještě v dorosteneckých kategoriích, kdy jsem hrál útočníka.

Jakou branku ve vaší kariéře považujete za nejkrásnější?

Nejkrásnější góly se mi vybavují dva. Prvním z nich byl ten proti Itálii na EURO 1996, protože stlačit střelu z centru Pavla Kuky nebylo úplně jednoduché. Poté jsem dal pěknou branku levou nohou z dálky. Myslím, že to bylo v utkání proti Plzni. Padlo to přímo do růžku branky.

Kterou branku byste označil za nejdůležitější?

Za nejdůležitější gól své kariéry považuji rozhodně ten na mistrovství Evropy proti Itálii.

Jakých svých úspěchů si nejvíce ceníte?

Největší úspěchy bych rozdělil do dvou skupin. Za individuální úspěch bych označil to, že se mi podařilo na základě výkonnosti získat zajímavá zahraniční angažmá. Co se týče kolektivních úspěchů, tak za ty největší považuji stříbro na EURO 1996 a zisk mistrovského titulu se Slavií také v roce 1996.

Hrajete stále aktivně v nižších soutěžích?

Naštěstí již aktivním hráčem nejsem, čímž eliminuji možnost zranění.

Věnujete se fotbalu na nějaké pozici?

Již devátou sezónu se věnuji trénování mládeže. Prošel jsem si všemi mládežnickými kategoriemi od mladší přípravky po mladší dorost.

Jak prožíváte góly svých svěřenců?

Samozřejmě mám radost, když se klukům povede vstřelit branka, protože je to vyústění společného úsilí a snahy.

Co pro vás osobně znamená gól?

Gól pro mě znamená, že mužstvo udělá svou činnost na hřišti správně. Branky jsou to nejvíc, co fanoušky i hráče ve fotbale zajímá. Je to koření fotbalu. Kvůli tomu se fotbal hraje, aby mužstvo dalo co nejvíc branek. Gól je vyústění snahy jedenácti a někdy i více lidí, kteří se snaží, aby bylo mužstvo úspěšné.

Co pro vás znamená fotbal?

Fotbal pro mě znamená naplnění životních tužeb a snů. Fotbal mě bavil, už když jsem byl malý. Je skvělé, že se mu můžu věnovat i v současnosti, i když v jiné roli než v té hráčské.