Jaromír Blažek
Jaromír Blažek: Kopnout si penaltu? Moc se do toho nehrnu
Ačkoli svoji profesionální fotbalovou kariéru odstartoval Jaromír Blažek v pražské Slavii, se kterou se stal v roce 1996 ligovým mistrem, nejvíce je jeho jméno spjato s konkurenční Spartou, kde se mu stejný počin povedlo zopakovat hned šestkrát. Několikrát také nakoukl v rudém dresu do nejslavnější klubové soutěže světa.
A právě na poslední utkání základní skupiny Ligy mistrů v ročníku 2003/04 nejraději vzpomíná. Tehdy Spartě do osmifinále nepomohl jen gól v závěrečných minutách, ale také právě jeho zákroky. „Nevzpomenu si jmenovitě, kdo to byl, ale hráč vystřelil někde zpoza vápna, já jsem to konečky prstů vytáhnul na tyč a balón se odrazil zpět do hřiště. Dobíhající hráč dorážel a já se stihl ještě zvednout ze země a chytit i jeho střelu," popisuje více než deset let starý zážitek.
Krátce působil také v bundesligovém Norimberku. Stejně tak jako se mu dařilo v klubových barvách, slavil úspěchy rovněž v reprezentaci, za kterou odchytal mimo jiné také vítězné utkání s Německem na bronzovém Euru 2004. Účastnil se též světového šampionátu o dva roky později a další účast na vrcholovém turnaji si zopakoval na mistrovství Evropy v roce 2008.
„To je sen každého mladého kluka. Kdo chce ve fotbale něco dokázat, tak chce být v nároďáku. Mně se to podařilo, jsem za to rád a přeji to těm mladým klukům, aby se jim jejich sen taky vyplnil."
Další příběhy
Jakub Jankto
Pocit z prvního gólu v Serii A proti Buffonovi je nepopsatelný
Představte si, že vám je 20 let, v italské Serii A máte jako zahraniční talent odehraných pár desítek minut a jedete na Juventus. Jste v základu a proti vám nastupují třeba Mario Mandžukič či Paulo Dybala. A taky Gianluigi Buffon, brankářská ikona, které vstřelíte svůj první ligový gól na Apeninském poloostrově. Přesně to zažil Jakub Jankto, který se o své pocity nejen z premiérové trefy v Serii A podělil v medailonku Můj první gól.
Petr Gabriel
Jako kluk jsem si počítal hattricky
Býval oporou obrany ve Spartě, na Žižkově či v Kaiserslauternu, zahrál si na EURO 2000 a získal 4 ligové tituly. Petr Gabriel ale také dával góly. „Jeden z mých nejdůležitějších ve skupině Ligy mistrů proti Galatasarayi na 2:1,“ vzpomíná. „V cizině si pamatuji branky ze hřišť soupeřů. Ale ty zápasy jsme prohráli. Byl jsem si téměř jistý, že když vstřelím branku, nedopadne to dobře.“
Verner Lička
V mládí jsem ani nesnil o tom, že bych byl profesionální fotbalista
Hrál fotbal jen proto, že ho bavil. Nakonec tento přístup Vernera Ličku vynesl až do Baníku, se kterým prožil zlatá léta a třikrát ovládl ligu. V té vstřelil 103 gólů a stal se členem Klubu ligových kanonýrů. V roce 1980 získal s Československem zlatou medaili na Letních olympijských hrách v Moskvě. To je příběh úspěšného hráče, trenéra i otce v jedné osobě Vernera Ličky.
Marek Heinz
Nikdy jsem neplánoval, že budu profesionál
Útočník Marek Heinz spojil své fotbalové začátky s Lázněmi Bohdaneč a také rodnou Olomoucí, když první roky své kariéry odehrál v tamní Sigmě. Na přelomu tisíciletí vybojoval s reprezentační jednadvacítkou postup na evropský šampionát, kde Češi skončili druzí. Díky tomu se jako jeden z mála hráčů posledních generací, mohl v roce 2000 podívat na olympijské hry. „Je pravda, že ve fotbalovém světě to asi není takový vrchol, ale olympiáda je zážitek,“ vzpomíná.