Lukáš Budínský
Mým snem je Liverpool
Další medailonek náleží hráči Mladé Boleslavi Lukáši Budínskému, který se přes prvoligové štace v Bohemians a Karviné přesunul do města aut.
V kolika letech a kde jsi začínal s fotbalem a kdo tě k němu přivedl?
Začínal jsem na Slavii, když mi byly čtyři nebo pět let. K fotbalu mě přivedla mamka.
Jak vzpomínáš na své fotbalové začátky?
Konkrétně si nevzpomenu, ale začínal jsem právě na Slavii za jednou z branek, vedle byla ještě dřevěná tribuna a škvárový ovál.
Jak pokračovala tvoje cesta ze Slavie až do první ligy?
V mladších žácích jsem ve Slavii cítil, že asi tolik hrát nebudu, tak jsem šel na hostování na půl roku na Háje. Z Hájů si mě vytáhli do Bohemky, kde jsem přes dorost a B-tým nakoukl na první zápas do první ligy pod trenérem Hoftychem. Pak jsem již byl trvale v Áčku Bohemky.
Vzpomeneš si na svůj ligový debut?
Hráli jsme proti Teplicím a šel jsem na hřiště asi na dvacet vteřin, protože si pamatuji, že jsem přišel na hřiště a byl hned konec. Skončilo to, myslím, 1:1.
Na který zápas kariéry nejraději vzpomínáš?
Nejraději vzpomínám na nedávný zápas na Spartě, kdy jsme s Karvinou na Letné vyhráli 3:1.
Vzpomeneš si na svůj první ligový gól?
Vzpomenu, byl totiž trochu náhodný. Měli jsme trestňák kolem půlky a já centroval do vápna a proskákalo to až na zadní tyč. Dal jsem ho Martinovi Berkovcovi, zápas jsme sice prohráli 1:3, ale i tak jsem za něj byl rád.
Vybavíš si svůj nejhezčí a nejdůležitější gól v kariéře?
Každý gól je pro mě hezký, takže nevím, který bych vybral jako nejhezčí, těžko říct. Nejdůležitější ale asi teď proti Spartě, kdy jsme vyhráli s Mladou Boleslaví 4:3, kdy jsem vítězný gól vstřelil v nastavení.
Na jakého spoluhráče nejraději vzpomínáš?
Těch je více. V Bohemce to byl třeba Marek Nikl, v Boleslavi zase Marek Matějovský. Tito kluci toho mají hodně za sebou a byla pro mě čest si s nimi zahrát.
Po poměrně úspěšném působení v Karviné jsi přestoupil do Mladé Boleslavi. Jak k tomuto přestupu došlo?
S Mladou Boleslaví jsem byl v kontaktu již delší dobu, vše se domluvilo ale až po skončení smlouvy v Karviné.
Bereš tento přestup jako posun dopředu?
Určitě ano, dá se říct, že celou dosavadní kariéru jsem vlastně hrál o záchranu. S Boleslaví jsou ty cíle určitě vyšší a tlak na výsledky větší. Určitě je to krok dopředu.
V Karviné jsi byl klíčovou postavou, v Mladé Boleslavi si však budeš muset svou pozici vybojovat. Jaké bylo sžít se s novou úlohou v týmu?
Je to určitě náročnější a pracuji na tom. Určitě tam jsou ještě rezervy, ale snažím se být co nejvíce prospěšný týmu, ať už přihrávkami nebo góly.
Jak ti ve srovnání s Karvinou nebo Bohemians vyhovuje herní styl Mladé Boleslavi?
Rozestavení je jiné a je to více ofenzivní. S útočníky je jednodušší hrát, prakticky jakýkoli balón, který dostanou do vápna, promění v gól.
Máš nějaké fotbalové sny?
Nejraději bych si zahrál v Liverpoolu, ale to je samozřejmě sen, který se mi asi nikdy nesplní. V týmu bych si vždy chtěl zahrát se Stevenem Gerrardem a nyní s Cristianem Ronaldem.
Co pro tebe znamená fotbal?
Fotbal pro mě znamená radost ze hry, snažit se vyhrát každý zápas a dělat radost druhým.
Co pro tebe znamená gól?
Gól pro mě znamená obrovské emoce. Je to něco krásného a vždycky z toho mám velikou radost.
Další příběhy
Daniel Zítka
Kaká mi dal čtyři góly ve dvou zápasech
Bývalý gólman Daniel Zítka zavzpomínal na své angažmá v Česku i v belgickém Anderlechtu. V evropských soutěžích s ním čelil řadě velkoklubů a třeba Brazilec Kaká mu ve dvou utkáních nasázel čtyři branky. „Ale vždycky jsem sledoval spíš gólmany, inspirovali mě Oliver Kahn či Santiago Cañizares,“ prozradil Zítka.
Daniel Šmejkal
Německo bylo mým vstupem do života
Byl skvělým záložníkem i středním obráncem, jemuž se předpovídala zářná budoucnost. Tu kvůli zdravotním potížím Daniel Šmejkal naplnil jen z části, po ukončení aktivní hráčské kariéry ale přesedlal do role trenéra. A v ní si zatím vede skvěle, když táhne k úspěchům Teplice.
Pavel Fořt
Můj nejkrásnější gól byl zároveň tím nejdůležitějším
Zažil bláznivé fanoušky v Drážďanech, zahrál si francouzskou ligu za Toulouse. Ale nejkrásnější a nejdůležitější gól vstřelil útočník Pavel Fořt na Žižkově v dresu Slavie. „Protože jsem udělal takovou stahovačku na gólmana, byl to můj druhý gól v zápase a oba rozhodly o titulu,“ spokojeně se ohlíží za kariérou, kterou zdobí i tituly s Plzní a Slovanem Bratislava.
Luboš Kozel
Běžel jsem někam k rohovému praporku
Do první ligy nakoukl Luboš Kozel, bývalý obránce a dnes trenér pražské Dukly, pozdě, až ve 23 letech. Ovšem už ve čtvrtém utkání za Slavii se poprvé trefil. „Na Žižkově po centru hlavou. Ani jsem nevěděl, jak se radovat. Běžel jsem někam k rohovému praporku s roztaženýma rukama k našemu kotli,“ vybavuje si ligový mistr z roku 1996, který se prosadil i v reprezentaci: proti Faerským ostrovům tečoval centr Pavla Nedvěda.