Skip to content
Příběhy osobností Můj první gól

Marek Heinz

Nikdy jsem neplánoval, že budu profesionál

Útočník Marek Heinz spojil své fotbalové začátky s Lázněmi Bohdaneč a také rodnou Olomoucí, když první roky své kariéry odehrál v tamní Sigmě. Na přelomu tisíciletí vybojoval s reprezentační jednadvacítkou postup na evropský šampionát, kde Češi skončili druzí. Díky tomu se jako jeden z mála hráčů posledních generací, mohl v roce 2000 podívat na olympijské hry. „Je pravda, že ve fotbalovém světě to asi není takový vrchol, ale olympiáda je zážitek,“ vzpomíná.

Poté opustil českou soutěž a působil v Bundeslize, kde oblékal dres Hamburku a Bielefeldu. V roce 2003 se opět do tuzemské ligy vrátil a v nadcházející sezoně dosáhl na své vůbec největší úspěchy, když se stal nejprve s ostravským Baníkem ligovým mistrem, následně byl nominován na seniorské Euro 2004 v Portugalsku, kde dokráčel s týmem až k bronzu. Na turnaji se navíc blýskl vítěznou trefou do sítě Lotyšska a jeho výtečně zahraný přímý kop v utkání s Německem, se stal dnes již legendární trefou.

Sám Marek Heinz to však vidí trochu jinak. „Ten gól s Němci mi každý připomíná, ale já si myslím, že gól na 2:1 v utkání s Lotyšskem byl daleko důležitější. Ta branka nám zajistila tři body a dostala nás do pohody. Gól proti Německu už vlastně nic neznamenal, protože jsme měli postup jistý."

Po Euru pak zamířil znovu do zahraničí, působil opět v Německu, ale i ve Francii, Maďarsku, Turecku či Rakousku. V reprezentačním dresu si zahrál i na mistrovství světa. Své domácí prvoligové působení zakončil v roce 2013 ve Znojmě. „Dal jsem si teď od fotbalu pauzu, chodím trénovat s třetiligovou Holicí a uvidíme, co bude dál," uzavírá.

Další příběhy

Miroslav Beránek

Vyplaval jsem neobsazený ve stařičkém Edenu

Bývalý legendární hráč Slavie, který v jejím dresu odehrál téměř 130 zápasů. Kuriozitou je, že během svého fotbalového života vystřídal všechny herní posty. Z útočníka se přes zálohu přesunul na post obránce. Jako pilíř defenzivy se také proslavil v sešívaném klubu, ve kterém vstřelil svůj první gól již před dvaceti lety. „Bylo to ještě ve stařičkém Edenu. Do Slavie jsem přišel v létě 1984, osmé ligové kolo jsme hráli s Trnavou, bylo to 18. října ve čtvrtek a bylo to televizní utkání. Vyhráli jsme a já jsem pečetil poslední brankou na konečných 4:1 zhruba někdy v 85. minutě, vzpomíná.

Ondřej Kušnír

Reprezentaci a titul se Spartou řadím ve své kariéře nejvýš

Nejraději vzpomíná na trefu proti italskému Udinese, kterou pomohl Liberci do základní skupiny Evropské ligy, kterou si ve své kariéře zahrál hned třikrát. Se Spartou pak navíc Ondřej Kušnír dokráčel za titulem bez jediné porážky a oblékl také dres národního týmu. „Dres národního týmu a titul se Spartou, za kterým jsme dokráčeli neporaženi, řadím ve své kariéře nejvýš,“ vypráví rodák z Ostravy, jehož k fotbalu přivedli rodiče. Tedy především jeho otec Jindřich, bývalý ligový fotbalista a člen kádru Vítkovic, mistra ligy z roku 1986.