Skip to content
Příběhy osobností Můj první gól

Štěpán Vachoušek

Baník může jezdit klidně každý týden

Štěpán Vachoušek Stál u největších úspěchů české fotbalové reprezentace v novém tisíciletí. Je mistrem Evropy do 21 let a se seniorským národním týmem získal bronzové medaile na Euru 2004 v Portugalsku.

Začínal v Bílině, poté byl v Teplicích, odkud hostoval v České Lípě, v Xaverově a v Blšanech, do Teplic se vrátil na jaře 2001. O rok později přestoupil do Slavie, cena 35 milionů korun z něho udělala nejdražšího českého hráče ligy. V červenci 2003 přestoupil do Marseille za 85 milionů korun.

Ze začátku hrál pravidelně, ale po změně trenéra byl často náhradníkem, navíc byl zraněný a v létě 2004 ho klub pustil na hostování do Austrie Vídeň. Tam nakonec zůstal až do léta 2008, kdy se vrátil zpět do české ligy, konkrétně do Teplic. V srpnu 2010 nečekaně zamířil do Sparty, ale po půlroce se vrátil do Teplic.

Byl kapitánem reprezentace do 21 let, která vyhrála v roce 2002 mistrovství Evropy. S A-týmem byl na EURU 2004 v Portugalsku.
Nyní věnuje pozornost i svým synům, kteří jdou v tátových šlépějích: „Když dali gól, samozřejmě jsem byl pyšný otec. Ale ta jejich cesta za případným úspěchem je ještě hodně dlouhá. Hlavní je, že je to baví a mají z fotbalu radost. To je v dnešní době nejdůležitější."

Další příběhy

Lukáš Zelenka

Na náboru Bohemky mě nevzali, tak mě táta vzal na Spartu

Stal se mistrem Evropy do 21 let, v české lize získal dva tituly se Spartou, ve které skončil proto, že kdysi neodhadli v Ďolíčku jeho talent. Lukáš Zelenka je dokonce jediným českým fotbalistou, který se trefil jako soupeř na Old Trafford. „Z kariéry mi nejvíc utkvěly v paměti góly z Ligy mistrů. Třeba na Spartě s Besiktasem Istanbul na 1:0. Pocit štěstí, který člověk do konce kariéry nezapomene,“ ohlíží se.

David Jarolím

Oslavu prvního bundesligového gólu mám zarámovanou

Zahrál si za Bayern Mnichov, stal se ikonou Hamburku, poznal atmosféru mistrovství světa i Evropy. Bývalý záložník David Jarolím může o fotbalových zážitcích vyprávět hodiny, i na první bundesligový gól si pamatuje velmi dobře. „Čekal jsem na něj asi třicet zápasů. Už jsem byl trochu nervózní a připomínali mi to i lidé okolo. Oslava byla bouřlivá, dokonce jsem sundal dres,“ usmívá se.