Skip to content
Příběhy osobností Můj první gól

Zdeněk Pospěch

Když člověk fotbal miluje, tak ho to drží po celý život

Býval obávaným rychlíkem na lajně, který naháněl soupeřům strach. Ne náhodou si tak Zdeněk Pospěch zahrál kromě rodné Opavy, Baníku Ostrava či pražské Sparty i v zahraničí, kde hájil barvy dánské Kodaně nebo německé Mohuče.

V kolika letech jste začínal s fotbalem a kdo vás k němu přivedl?
S fotbalem jsem začínal v sedmi letech, kdy mě můj tatínek přivedl do místního klubu TJ Sokol Kylešovice.

Na jakých pozicích jste v dětství nastupoval?
To už si ani nepamatuji. Tenkrát to probíhalo tak, že nás trenéři zkoušeli na všech pozicích. Až později se člověk na nějakém postu usadil.

Dařilo se vám dávat v mládí góly?

V žáčcích ano, ale to platilo pro víc kluků. Záleželo, jaký soupeř přijel a v jaké jsme byli náladě.

Kudy vedla vaše cesta na ligové trávníky?
Z Kylešovic jsem se dostal do Opavy, odkud jsem zamířil na vojnu do Dukly Hranice. Pak zase zpátky do Opavy, která mě pustila na hostování do Třince a pak do NH Ostrava. S Opavou jsme pak postoupili z druhé ligy do první a následoval můj přesun do Baníku Ostrava.

Vzpomenete si na svůj ligový debut?

Ten proběhl tady v Opavě proti Brnu. Myslím, že jsme vyhráli 2:1 a já naskakoval na posledních dvacet minut.

A co váš první ligový gól?
Svůj první ligový gól jsem dal za Baník Ostrava na hřišti Uherského Hradiště. Libor Žůrek potáhl míč po pravé straně a odcentroval před bránu, kde jsem hlavou skóroval.

A co váš premiérový zásah v dresu dánské Kodaně?
Na něj vzpomínám moc rád, protože šlo o můj vůbec první soutěžní zápas v dresu Kodaně. Vyhráli jsme nad Lyngby 4:1 a skóroval jsem povedenou střelou z nějakých 20 metrů.

Vybavíte si i svou trefu za Mohuč?
Tak to je jednoduché, protože za ni jsem dal gól jen jeden. Bylo to v utkání se Schalke na 2:1, ale nakonec skončil zápas remízou.

Na kterou z vašich tref vzpomínáte vůbec nejraději?
Nejvíc asi člověk vzpomíná na první ligový gól. Ale každá branka, kterou vstřelíte, znamená velké emoce. A je úplně jedno, jak moc je v danou chvíli důležitá.

Co pro vás znamenalo reprezentovat Česko?
O tom sní každý malý kluk. Je to nejvíc, čeho můžete ve fotbale dosáhnout. I pro mě to byla velká čest.

Pamatujete si na svůj první reprezentační start?
Ten proběhl v přátelském utkání ve Švédsku. Nastoupil jsem do druhého poločasu a prohráli jsme tam 1:2.

A co váš první reprezentační gól?
Ten jsem dal v San Marinu, kde jsme vyhráli 3:0. Byla to střela zpoza šestnáctky.

Co vaše druhá reprezentační trefa?
Tu jsem vstřelil na libereckém stadionu proti Lotyšsku. Zvítězili jsme 4:1 a byl to krásný gól. Po standardní situaci soupeře jsme šli do protiútoku, já přeběhl celé hřiště a po přihrávce od Tomáše Necida propálil brankáře.

Získal jste titul s Baníkem i Spartou a hned třikrát s Kodaní. Jakého úspěchu v kariéře si nejvíc ceníte?
To je strašně těžké posoudit. Každý ten úspěch má nějaké své specifikum. Třeba titul s Baníkem nikdo nečekal, ve Spartě jsme pak udělali dokonce double. Nádherné období jsem samozřejmě zažil i v Kodani, kde se nám sešel kvalitní mančaft. Tři roky jsme tam hráli prim.

Co vám dalo zahraniční angažmá?
Neskutečný rozhled po životní i fotbalové stránce. Člověk si zkusí něco jiného, naučí se řeč a snaží se více komunikovat.

Co pro vás vlastně znamená gól?
Gól pro mě znamená obrovskou radost. Je to něco, co mohu sdílet přímo na hřišti se spoluhráči.

A co pro vás znamená fotbal?
Fotbal je vášeň. Když ho člověk miluje, tak ho to drží celý život.

Další příběhy

Jiří Štajner

Pěkně jsem se trefil na Bayernu

Momentálně baví diváky v divizi, kde nastupuje za Chrastavu, ale milovaly ho desetitisíce fanoušků, a to i za hranicemi. Jiří Štajner fotbalově básnil v bundeslize za Hannover, v Liberci se stal legendou, která se podepsala pod dva zdejší tituly. A s národním týmem se podíval na mistrovství světa do Německa. „Moje první reprezentační branka byla určitě ta nejhezčí, přestože nebyla příliš důležitá. Padla proti Moldavsku,“ říká člen Klubu ligových kanonýrů (106 gólů).

Karel Jarolím

Miluju tvořivé hráče

Prožívá vrchol trenérské kariéry, vede národní tým. Kouč Karel Jarolím ale zavzpomínal i na dobu, kdy sám v pozici záložníka střílel branky. „Na góly se fotbal hraje, pak propuká vlna emocí,“ popisuje trenér, jenž dvakrát slavil titul se Slavií (2008 a 2009). Zároveň přiznává, že má rád technické hráče. „Miluju fotbalisty, kteří mají nápady a jsou schopni něco vymyslet,“ tvrdí Jarolím. Snad jich v reprezentaci bude mít dost!