Příběh jedné z komet loňské sezony Chance ligy, která si svými povedenými výkony v dresu Hradce Králové vysloužila angažmá ve Viktorii Plzeň. To je příběh Karla Spáčila. Obránce se starty v dresu Lvíčat se v rámci medailonku Příběhy osobností rozpovídal o své zkušenosti z krajského přeboru, či studiu na vysoké škole.

Jaké to bylo protloukat se mládežnickými kategoriemi Prostějova? Patřil jste mezi talenty, nebo jste si musel svou pozici vydřít?

Na moje působení v Prostějově vzpomínám jenom v kladném. Byli jsme tam skvělá parta kluků. Myslím si, že jsme byli i dobrý tým, jelikož se nám dařilo vyhrávat turnaje.

Jaké myšlenky se vám honily hlavou, když jste se dozvěděl, že jdete hostovat do Lipové?

To, že půjdu hostovat do Lipové, jsem se dozvěděl, když za mnou tehdy přišel trenér Šustr s panem Kroupou a vysvětlili mi, proč mě tam posílají. Moje první myšlenka byla především motivace, jelikož tam hrál můj táta. Já jsem to vůbec nebral nějak špatně, že jdu najednou do kraje. To, co mi řekli trenéři, proč mě tam vlastně posílají, mi dávalo velký smysl, a proto jsem na to nahlížel jako další krok v mé kariéře. Určitě jsem ho nebral jako krok dozadu, spíš jako krok dopředu.

Jak zpětně hodnotíte svou zkušenost z krajského přeboru? V čem vás nejvíce obohatila?

Byla to moje první velká zkušenost s mužským fotbalem, čili nějaká soubojovost i vzájemný respekt na hřišti. Dozvěděl jsem se, jak vše funguje – od komunikace na hřišti až po tu tvrdost. Když se teď na to podívám zpětně, tak jsem za tu zkušenost strašně rád, protože někdo by mohl třeba říct, že jsem ten půlrok v kraji ztratil, ale já si naopak myslím, že mi neskutečně pomohl a i díky tomu můžu být teď tady v Hradci.

Od vašich prvních startů za áčko Hradce se o vás mluvilo ve spojitosti s dalším kariérním posunem – ovlivnilo to nějak vaše nastavení?

Určitě jsem to nějakým způsobem jsem vnímal. Když jsem přišel do Hradce a získal svou první ligovou zkušenost, tak jsem to bral jako výzvu a splněný sen. Myslím si, že každý malý fotbalista chce hrát ligu. To je, proč ten fotbal děláte, a s takovým myšlením a nastavením v hlavě jsem do toho šel. Říkal jsem si zkrátka “Teď jsi tady, to si vždycky chtěl, takže do toho dej všechno a nebuď z ničeho vystrašenej.

Na jaký ligový gól vzpomínáte nejraději?

Takový pro mě nejemotivnější gól byl ten proti Slavii, protože to bylo ze začátku mé ligové kariéry. Ani nevím, kolikátý start to byl. Dát gól jednomu z nejlepších týmů tady v Česku, to jsem si vždycky přál.

Berete se za specialistu na střelu z první?

Asi ne (usmívá se). Myslím si, že se to tak všechno hezky sešlo, že za mlada jsem hrával útočníka a dával jsem celkem góly. Takže si myslím, že jsem si něco z toho přenesl i sem.

Očekával jste svou podzimní nominaci do české jednadvacítky?

Neřekl bych, že jsem ji očekával. Věděl jsem ale, že se mi ta část sezóny povedla. Takže bych spíše řekl, že jsem na to byl připravený, a kdyby ta nominace náhodou přišla, tak bych za ní byl samozřejmě rád. To je bez debat.

Kdo vám jako první gratuloval?

Mezi první gratulanty patřila rodina. Ta mě drží, podporuje mě a gratuluje mi prakticky ke všemu jako první.Spolu s profesionálním fotbalem kloubíte studium na vysoké škole. Chcete se kriminalistice věnovat po své fotbalové kariéře? Moje studium je momentálně v Brně. Dojíždění není úplně snadné, ale řekl bych, že když se chce, tak se všechno nějak udělá – od domluvy s klubem, až po tu ve škole. Nedělá mi to velký problém.

Jaké další zájmy ve volném čase máte?

Tady v Hradci bydlím s přítelkyní, takže nejvíce času mimo fotbal trávím s ní. Samozřejmě s kluky z kabiny chodíme na kafe nebo do kina. Myslím si, že si tady udržujeme pěkný vztah.

Kdo na vás v rámci vaší kariéry měl největší vliv?

Největší vliv na mě měl můj taťka. Určitě v tom dobrém, protože fotbal hrával a vždycky to se mnou myslel dobře, i když mi občas říkal, ať jdu běhat, ať jdu udělat něco navíc. Ze začátku jsem ho tolik neposlouchal, ale když jsem v hlavě trošku dospěl a uvědomil si, co v tom fotbale chci dokázat, tak jsem jeho myšlenky pochopil. A teď zpětně je beru strašně pozitivně a vážím si toho, že do mě vkládal tolik úsilí a lásky k fotbalu.

Vypíchl byste něco ze svého dosavadního příběhu, co by mohlo pomoci mladým fotbalistům a fotbalistkám?

Mladým fotbalistům a fotbalistkám bych za sebe určitě doporučil, ať jsou vždy sami sebou. Najděte si k fotbalu lásku, protože když ho budete mít rádi, tak pak všechno půjde snáz.