Skip to content
Příběhy osobností Můj první gól

Irena Martínková

Že jsme hrály s klukama? Ideál!

Starší z dvojčat je povahově klidnější než její o pár minut mladší sestra. Vyniká stejně jako Lucie výbornou fyzickou kondicí a bojovností. Je stálicí reprezentačních výběrů, přičemž ve výběru U19 patřila k základním pilířům, stejně jako nyní v seniorském týmu.

Neunikla ani zvídavým očím pozorovatelů ze zahraničních klubů. Rok co rok se také pohybuje v anketě fotbalistka roku.

V roce 2013 a 2014 hrála se svou sestrou za KIF Örebro DFF švédskou ligu žen Damallsvenskan. Nyní hraje za AC Sparta Praha a za českou reprezentaci.

Další příběhy

Vladimír Táborský

Bezvadně mi to skočilo a já míč napálil tak, že zapadl pod břevno

Za áčko Sparty nastoupil poprvé proti Bohemians na Slavii, zahrál si i za Duklu. Expert na pražská derby Vladimír Táborský, někdejší obránce a reprezentant, zažil také ligový triumf – jako hráč i trenér. „Jakého úspěchu v kariéře si nejvíc vážím? Vždycky se říká, že nejvíc je národní mužstvo – lvíček. Já jsem za něj sice hrál, ale bohužel jsem se nedostal na mistrovství světa v roce 1970. Těsně před tím jsem byl na operaci s kolenem a nemohl jsem do Mexika jet,“ lituje Táborský.

Karel Rada

Penalta na EURO? Velké nervy

Na jeho odolnosti závisel osud fotbalové reprezentace v semifinále EURO 1996 proti Francii. Devět střelců před ním uspělo v rozstřelu, on musel taky. Jinak by se Češi do Wembley nepodívali. „To bylo velké napětí. Nedivím se ani nejlepším světovým hráčům, že v daný moment selžou a penaltu nepromění,“ říká někdejší obránce Karel Rada. „Rozhodl jsem se, že o tom nechci uvažovat, protože by to nemuselo dopadnout dobře. Zvolil jsem si místo a snažil se ho trefit.“