Skip to content
Příběhy osobností Můj první gól

Stanislav Vlček

Moje klasika? Dorážka do prázdné brány

Stanislav Vlček je bývalý český fotbalový útočník, naposledy působící v týmu SK Slavia Praha. Jeho hlavní předností byla rychlost, rád čekal na přihrávky na hranici ofsajdu. Nebezpečný byl obzvláště, když dostal míč do běhu. Vytvářel si v zápasech hodně šancí. Mimo ČR hrál v Rusku a Belgii.

S fotbalem začínal v Jawě Divišov. Od třinácti let hrál za Bohemians, za které ještě v sezoně 1992/1993 stihl odehrát 1. československou ligu. V sezoně 1994/1995 byl na hostování v Karviné. Odtud se vrátil zpátky do Bohemians, ale v létě 1996 přestoupil do Českých Budějovic. Tam vydržel jen jednu sezonu. V létě 1997 přestoupil do Sigmy Olomouc, ve které působil 7 sezon.

V lednu 2004 odešel za trenérem Hřebíkem do Dynama Moskva. V srpnu 2004 ho získala Slavia. Jeho největším úspěchem je zatím domácí zápas třetího předkola Ligy mistrů s Ajaxem, ve kterém dal dvě branky a díky nimž postoupila Slavia v sezóně 2007/2008 poprvé ve své historii do Ligy mistrů.

V polovině sezony 2007/08, když přestupoval do Anderlechtu Brusel, byl po podzimní části se sedmi góly nejlepší střelec ligy společně s mosteckým Goce Toleskim, který po odchodu Vlčka přišel do Slavie místo něj. V této sezoně také získal se Slavií mistrovský titul. Po roce a půl se ze svého rok a půl dlouhého angažmá v Bruselu vrátil zpět do Slavie, kde jako volný hráč podepsal smlouvu do roku 2011 s roční opcí. Na podzim roku 2012 ukončil aktivní hráčskou kariéru a stal se skautem Slavie Praha.

Další příběhy

Jan Polák

Gól je euforie, úleva i povzbuzení

Z Brna-Bohunic se vyšvihl až do reprezentace, do bundesligy a k belgickému titulu s Anderlechtem. Na první ligovou trefu ale Jan Polák ani přes hromadu jiných zážitků nezapomene. „Stál jsem mezi šestnáctkou a polovinou hřiště a dostal balon. Udělal jsem s ním pár kroků a někdo za mnou, myslím, že to byl Zdeněk Cihlář, zakřičel, ať zkusím vystřelit. A tečovaná střela zapadla do branky Sparty,“ vzpomíná brněnský záložník. „Ještě teď z toho mám husí kůži.“