Skip to content
Příběhy osobností Můj první gól

Roman Hubník

První ligový? Patičkou jsem překonal Chvalovského

Má za sebou zkušenosti z Ligy mistrů a Bundesligy, dvakrát slavil triumf v české lize, ale nejdůležitější gól si Roman Hubník spojuje s reprezentačním dresem. Doma proti Skotsku totiž rozhodl o výhře 1:0 v kvalifikaci EURO 2012. „Kvalifikaci jsem odehrál celou a pak i jeden zápas na mistrovství Evropy. To byl pro mě vrchol,“ říká obránce Plzně, na podzim hostující v Olomouci.

„S fotbalem jsem začínal v pěti letech v Halenkově. S bráchou a kamarádama jsme si kopali před barákem, tak jsem začal hrát za přípravku. V žácích jsem se dostal na rok a půl do Vsetína, ve třinácti jsem odešel do Zlína zase na rok a půl.


Začínal jsem v útoku nebo na podhrotu, protože jsem byl nejvyšší a i jeden z nejrychlejších. Stačilo mi dát balon za obranu a dával jsem spoustu gólů. Brácha Michal naopak hrával zezadu a postupem času jsme si ty role vyměnili. Jsem rád, že se taky dostal do Olomouce v dorosteneckém věku a že se mu dařilo. I když ho teď zranění přibrzdilo. V Olomouci jsme spolu hrávali jen chviličku, ale jestli byl v Polsku nebo v Jablonci, při každém gólu, který jsme dali, jsme si napsali a pogratulovali si navzájem.

Když jsem odešel do Olomouce, bylo mi patnáct let. Prošel jsem všechny dorostenecké kategorie, až jsem naskočil do prvního ligového zápasu doma na Andrově stadionu proti Spartě. To byl takový první největší fotbalový zážitek.

A první ligový gól? Ten padl v Blšanech. Hned ze začátku chtěl Tomáš Randa vystřelit, já byl zády k bráně a nenapadlo mě nic jiného, než to dát patičkou do brány. Tehdy ještě Chvalovského jsem poslal na druhou stranu. Na tento gól vzpomínám velice rád, nikdy na něj nezapomenu.

Později jsem se dostal na necelé dva roky do Moskvy a přes hostování ve Spartě, kde jsem dával góly hlavně v Evropské lize, třeba proti Eindhovenu, jsem se přesunul do Herthy Berlín. Tři a půl roku tam pro mě bylo nejhezčí fotbalové období. Nejdřív jsme spadli do druhé ligy, pak jsme postoupili zpět, takže to byl pro Berlín takový malý titul. Pár gólů jsem dal i tam, ale nejvíc mě potěšil můj druhý v reprezentaci. Jeden z nejdůležitějších. Doma proti Skotsku. Vyhráli jsme 1:0 a i díky němu postoupili na EURO v Polsku a na Ukrajině. Odehrál jsem celou kvalifikaci a pak i jeden zápas na mistrovství Evropy. To byl pro mě vrchol.

Nikdy jsem netrefil nohou šibenici nebo něco podobného. Ale jsem rád, že v každém týmu jsem aspoň ten jeden gól dal. První reprezentační v Teplicích proti Belgii. To jsem měl hodně usnadněné. Dával jsem hlavou už do prázdné brány. Na to se nezapomíná. První za Plzeň jsem vstřelil proti Liberci. Vzpomínám i na trefu proti Jihlavě, kdy jsme vyhráli a slavili titul.

Moje kariéra byla doposud docela pestrá a doufám, že to ještě bude pokračovat.“

Další příběhy

Erich Brabec

Hrát na Anfieldu byl pro mě sen

Získal tři ligové tituly v řadě, z nich dva se Slavií a jeden ze Sparty. Byl průkopníkem české cesty do ruské ligy. Zahrál si i v Turecku, Rakousku, Švýcarsku a na Slovensku. Oblékl reprezentační dres a poznal atmosféru na liverpoolském Anfieldu. Bývalý obránce Erich Brabec má zážitků na tři fotbalové životy. Jeden dávný při angažmá v Českých Budějovicích také stál za to: „V jednom zimním turnaji na sněhu jsem dal dva vlastní góly. Nicméně jsem i dva vsítil do soupeřovy branky, takže jsem dal čtyři najednou.“

Verner Lička

V mládí jsem ani nesnil o tom, že bych byl profesionální fotbalista

Hrál fotbal jen proto, že ho bavil. Nakonec tento přístup Vernera Ličku vynesl až do Baníku, se kterým prožil zlatá léta a třikrát ovládl ligu. V té vstřelil 103 gólů a stal se členem Klubu ligových kanonýrů. V roce 1980 získal s Československem zlatou medaili na Letních olympijských hrách v Moskvě. To je příběh úspěšného hráče, trenéra i otce v jedné osobě Vernera Ličky.

Tomáš Jun

Černé od škváry nás autobusák nebral

Útočník Tomáš Jun začínal s fotbalem v pražských Hlubočepích, a jeho kariéra nabrala strmý vzestup. Poté, co prošel mládežnickými výběry Sparty, se již v šestnácti letech dočkal debutu v prvním mužstvu, o rok později pak dokonce nakoukl do nejslavnější klubové soutěže světa, Ligy mistrů. „Každý fotbalista když vyrůstá, tak o tom sní. Hrát Ligu mistrů, dát tam góly. Mně se tohle všechno podařilo, k tomu není co dodat. To si pamatujete do konce života,“ říká.