Skip to content
Příběhy osobností Můj první gól

Luděk Zelenka

První ligový gól? Plzeňský brankář neměl nárok

Expert na góly v prvních zápasech nového angažmá. Luďkovi Zelenkovi se to povedlo nejen v ligové premiéře za Jablonec proti Plzni, ale i na Žižkově, v Blšanech, v Brně... „A za Teplice jsem se trefil ve druhém zápase. Proti Baníku. Otevřenou placírkou do šibenice, taková moje klasika,“ směje se někdejší obávaný útočník.

„Začínal jsem v pěti letech v liberecké čtvrti Vratislavice nad Nisou, kde jsem se narodil. Shodou okolností trenér byl náš soused, tak mě táta za ním zavedl, zda bych s ním nemohl chodit na tréninky. Tenkrát nebyly přípravky, proto jsem hrál s klukama, co byli o dva až čtyři roky starší. Na škváře.


Z Vratislavic si stěží vybavím hřiště, které tam už ani není. První góly mám v paměti spíš ve věku sedmi let z Liberce. To jsou také jen záblesky, ale příjemné. Já si ty góly stejně jako dneska strašně užíval. Mě bavilo to, že se rozvlní síť, a ani to nemusel být můj gól. Můj klasický postupem času vypadal vždy jako odraz od čehokoliv a ne úplně dobře trefený míč. To u mě znamenalo gól.

Přes divizi v Českém Dubu jsem se dostal do Turnova, kde se hrála druhá liga. Měl jsem to o něco jednodušší, protože majitel klubu z Českého Dubu byl v Turnově sponzorem, doporučil mě. Stejně tak se podílel na chodu klubu v Jablonci, kam jsem šel z druhé ligy na hostování. A tam už jsem zůstal. Hned ve svém prvním ligovém startu proti Plzni jsem dal gól. Navíc vítězný, na 1:0. Tím jsem se zapsal do týmu a hráči mě vzali mezi sebe.

Na Žižkově jsem se taky trefil hned v prvním zápase. Měl špatný podzim a já přišel v zimě s cílem Viktorku zachránit. Čekal nás Baník Ostrava, bylo hrozné oraniště a skoro se nedalo kombinovat. Ze standardky jsem dal kolem 70. minuty gól.

Na Slavii jsem přišel před derby, které jsme vyhráli. Z angažmá jsem byl nadšený, ale moc mi to tam nepadalo. První gól jsem dal snad až v předposledním ligovém kole s Blšany.

Teplice? V prvním zápase jsem nedal velkou šanci a ve druhém jsme hráli s Ostravou. Na 1:0 jsem dával někdy zkraje zápasu. Otevřenou placírkou do šibenice. Taková moje klasika. (smích)

V Blšanech mi vyšel zase hned první zápas. Byli jsme v beznadějné situaci, na lavičce s trenérem Michalem Bílkem. Hráli jsme proti Viktorce Žižkov, kterou jsme nakonec dostali pod sebe a zachránili se na její úkor. Vyhráli jsme 1:0. V 80. minutě jsem střílel levou nohou.

Brno? Zase první zápas. (smích) Na Slovácku ve druhém poločase někdo prodloužil míč hlavou na zadní tyč a já střelou přes hlavu, nebyly to úplně nůžky, dával na zadní tyč - 2:1.

V rakouském Klagenfurtu jsem dal první gól ve druhém zápase na hřišti posledního týmu tabulky. Přetažený míč na zadní tyč vrácený hlavou a já taky hlavou zakončoval na 1:0.

V kariéře jsem dosáhl na jediný hattrick v dresu Brna v Drnovicích. Vyhráli jsme 3:1 a byl to takový dárek od Petra Švancary, protože ke konci jsme šli sami dva na brankáře. On nestřílel a dal mi to před prázdnou bránu.

Jeden z nejdůležitějších gólů jsem vstřelil za Slavii v Poháru UEFA proti Osijeku. V 90. minutě jsme vedli 3:1, ale nepostupovali jsme. Já pak dal na 4:1. A ještě v 93. minutě Tomáš Kuchař na 5:1. Díky tomu jsme postoupili do jarní části.

Nejkrásnější byl ten, který jsem nejlíp trefil. S Ostravou v nastavení. Zpracoval jsem si dlouhý míč z výkopu a halfvolejem levou nohou trefil šibenici. Myslím, že jsem tenkrát byl trošku v ofsajdu, ale prošlo to. (úsměv) Další hezký padl za Viktorku v Jablonci, kde jsem vedl přes půlku hřiště balon, udělal kličku Zdeňkovi Jánošovi a přes něj to dloubnul.“

Další příběhy

Michal Ordoš

Gól? Jako dostat elektřinou 220

Každý gól mě nabije, říká útočník Michal Ordoš, ostrostřelec Sigmy Olomouc a nejlepší kanonýr ligové sezony 2009/10. Při premiéře v reprezentaci proti Slovensku v roce 2012 se ale neprosadil. „Vyprodaný stadion, na tribuně rodiče, mamka plakala. Ke gólu jsem neměl moc daleko, ale vždycky se mi tam namotal David Lafata. On dal první dva góly a já stál vždycky metr za ním,“ vysvětluje. „Kdyby to netrefil, gól jsem dával já. Jenomže všichni známe Lafatu, ten to trefí vždycky,“ usmívá se.

Jakub Štáfek

Kdybych se nevěnoval herectví, myslím, že bych dělal fotbal

Většina lidí jej zná jako Matěje Jordána ze seriálu Ulice, málokdo však ví, že herec Jakub Štáfek se zároveň věnuje i fotbalu a v minulosti dokonce působil ve Spartě. A právě v letenském klubu se dočkal svého prvního gólu. „Jako šestiletý kluk, co se honí za míčem, který je pomalu větší než on, jsem tady dával gól a mám takový pocit, že jsem tu snad v tom utkání dětí dokonce vyhrál,“ vzpomíná.