Skip to content
Příběhy osobností Můj první gól

Radek Sňozík

První ligový gól byl zároveň poslední

Když Radek Sňozík v deseti letech začal s fotbalem, rovnou si to namířil k trenérovi gólmanů – a branku už neopustil. Dlouholetá jednička Bohemians 1905 přesto dokázala jeden ligový gól vstřelit. „Byl první a zároveň poslední,“ vzpomíná na dávnou penaltu proti Zlínu. „Povedlo se mi to v Ďolíčku, který miluju. Navíc na bránu u kotle.“

„Jako fanoušek v Ďolíčku prožívám zápasy o dost emotivněji, než když jsem na hřišti. Člověk nemá šanci ovlivnit to. Teď už góly nedávám, akorát je dostávám ve Štěchovicích. A za Real Top Praha hrajeme systém 2-8, kdy já a Míra Bosák bráníme a zbytek útočí, takže ani tam se přes půlku moc nepouštím.


Gól je koření fotbalu. Jsem radši, když zápas skončí 5:4 pro nás, než aby to bylo 0:0. S fotbalem jsem začal relativně pozdě, protože mě k němu přivedl asi v deseti letech kamarád. Hned jsem začal chytat, protože i kamarád byl brankář. Neprošel jsem žádnými začátky v poli, ale hned se mě ujal trenér brankářů. První gól jsem tedy nevstřelil, ale dostal. (smích)



Jako brankář jsem se vždycky cpal do pole. I na trenéra jsem tlačil. Když jsme hodně vedli nebo prohrávali, zahodil jsem rukavice a šel hrát. V Tachově jsme hráli mraky přípravných zápasů s Plzní, ale první kontakt s větším fotbalem byl v Rakovníku, kam si mě vytáhl trenér Plass. To byla tehdy špička třetí ligy. Pak následoval návrat do Tachova a až potom cesta do ligy, do Příbrami.

První gól v mužské kategorii jsem vstřelil v Tachově. Začal jsem tam hodně brzo chytat divizi, to mi bylo, myslím, šestnáct let a neměl jsem nárok kopat penalty. Fungovalo ještě takové to správné mazáctví. Ale chodil jsem druhý den hrát za béčko a tam jsem měl bilanci deset zápasů a dvanáct gólů.

Na první ligový gól si vzpomínám samozřejmě velmi dobře. Byl první a zároveň poslední. Proti Zlínu. Povedlo se mi to v Ďolíčku, který miluju. Navíc na bránu u kotle a ještě proti trenérovi (Pavlu Hoftychovi), kterého mám hodně rád. Dával jsem ho Víťovi Barankovi na jeho pravou ruku, byl na 1:0. Fanoušci řvali jako tygři, jako při každém gólu, který Bohemka vstřelí. Tenkrát jsem si vyskočil, docela vysoko, jelikož v té době jsem měl ještě pořádný odraz. Ale ten zápas jsme prohráli 1:2 a tím byla radost zkažená.

První nulu jsem vychytal hned při svém druhém ligovém startu. Bylo to v Příbrami, když jsem asi v 60. minutě proti Baníku střídal Jardu Blažka za stavu 1:5. Trenér Kotrba mě svléknul a řekl, že jdu chytat. To jsem byl pos…. Já jsem ten zápas 1:0 vyhrál, ačkoliv jsme 2:5 prohráli. Ale hned na začátku nové sezony jsme hráli doma s Brnem. Nastoupil jsem od začátku, takže můj první celý zápas v lize byl s nulou.

Pro mě byl hodně důležitý poslední zápas v Ďolíčku. Hráli jsme s Kladnem a potřebovali bod, abychom nespadli. Zápas skončil 0:0 a nějaké zákroky jsem měl. Každý byl emotivní, protože pak jsme se stěhovali do Edenu. Člověk byl rozpolcený: zachránili jsme se, ale s Ďolíčkem se loučilo.

V případě exekutora penalt je moje bilance hodně pozitivní. Krásná byla za Bohemku ve druhé lize s Žižkovem. Vyhráli jsme 4:1. Oba týmy už před zápasem postoupily. My slavili do čtvrtka, Žižkov asi do středy a pak jsme o víkendu hráli fotbal. (úsměv) Byl to hezký uvolněný fotbálek a já dával na bránu u tramvaje penaltu Peťovi Bartalskému.

Mraky penalt jsem proměnil a jen pár jich nedal. Neúspěchem jsem se nenechal odradit a kopal jsem dál. Ale v případě chytacího umění je to tristní. V lize jsem chytil snad jen jednu v Českých Budějovicích. Ale bylo to hodně důležité. Za stavu 1:1 a v poslední minutě. Pepa Jindřišek mi ukázal, ať jdu na svoji levou ruku, a já tam šel. Kopal Petr Benát, chytil jsem mu ji. Po zápase jsem se Pepy ptal, zda Benáta zná, a on, že si to jen myslel. (smích) Skoro jsem ho chtěl zabít.“

Další příběhy

Miroslav Baranek

Dávat góly častěji a život by byl krásnější

Zahrál si bundesligu za 1. FC Köln, vystřídal několik domácích klubů, ale nejsilnější vztah si bývalý záložník Miroslav Baranek vytvořil ke Spartě, kde vyhrál pětkrát ligu a teď je vedoucím A-týmu. „Odmala jsem si dal cíle, které byly mým snem. Chtěl jsem hrát v ligovém týmu, dát první ligový gól, nastoupit za reprezentaci a hrát evropské poháry,“ popisuje. „Všechno se mi splnilo.“

Petr Johana

Reprezentace byla i svazující

Vyhlášený hlavičkář Petr Johana zpevňoval obranu Liberce, Sparty a ve třinácti zápasech i reprezentace. A taky střílel významné góly. Jako při jízdě za prvním ze dvou ligových titulů. „Dvě kola před koncem mistrovské sezony v Liberci jsme prohrávali s Brnem 1:3. Kolem 70. minuty se nám povedly dát dva góly ze standardky, oba jsem vstřelil já a na oba mi přihrál Venca Koloušek. Bod nám nakonec k titulu pomohl, přestože jsme poslední utkání také nezvládli,“ líčí Johana.

František Komňacký

Za první vítězství jsem dostal kačení mýdlo

Nikdy jej nehrál na vrcholové úrovni, přesto František Komňacký dosáhl ve světě vrcholového fotbalu výrazných úspěchů. Jako hráč hrál nejvýše divizi, jako trenér však během své bohaté kariéry získal několik trofejí. „Nemůžu říct, že bych byl zvlášť výrazný talent, ale měl jsem něco, co mě předurčovalo k tomu, že jsem byl na hřišti určitým vůdcem nebo šéfem. A možná i to mě nakonec vedlo k tomu, že jsem se stal trenérem,“ říká k tomu.