Skip to content
Příběhy osobností Můj první gól

Václav Kadlec

První gól v bundeslize jsem dával Dortmundu

Do ligy vstoupil už v 16 letech, kdy se mu předpovídala hodně zářná budoucnost. Tu ale dravec Václav Kadlec zatím naplnil jen zčásti. Po skvělém startu ve Frankfurtu začala jeho kariéra trochu stagnovat, což platilo i při misi v dánském Midtjyllandu. Nyní je tak znovu ve Spartě a před sebou má jeden velký cíl – vrátit sebe i Letenské zpět na vrchol.


V kolika letech jste začínal s fotbalem a kdo vás k němu přivedl?
S fotbalem jsem začínal v pěti letech na Bohemce. Zprvu se mi tam moc nelíbilo, ale musel jsem tam zůstat kvůli tátovi, který mě přivedl na nábor (usmívá se). Po nějaké době jsem si fotbal oblíbil a pak už bylo jasné, že ho budu hrát.

Na jakých pozicích jste v mládí nastupoval?

Od dětství až doteď hraju útočníka. Při tréninku si ze srandy občas vlezu do brány, ale můj post je útočník. Nikdy jsem ani nechtěl hrát nic jiného.

Kudy vedla vaše cesta do ligy?
Moje cesta začala v přípravě Bohemky, kde jsem strávil celé dětství. V 16 letech jsem dostal možnost jít do Sparty a pak už to nabralo rychlý spád. Hned jsem tam začal hrát první ligu, s čímž nikdo moc nepočítal. Ale stalo se a já byl za to samozřejmě rád.

Co váš ligový debut?

To bylo v utkání s Příbramí. Nastoupil jsem do tříminutového nastavení a měl asi jen dva dotyky s balonem. Ale bylo mi šestnáct, takže i za pár vteřin jsem byl hrozně šťastný.

První větší porci ligových minut jste odehrál v pražském derby „S". Jak na ten zápas vzpomínáte?
Derby, to pro mě tenkrát bylo velká zkouška. Stopery Slavie tehdy hráli Erich Brabec s Martinem Latkou a já mezi nimi lítal jako ztřeštěnej. Víceméně jsem neměl ani balon, Slavia byla v tom utkání lepší než my. Pamatuju si, že mi Erich Brabec dvakrát zasekl balon a já kolem něj jen projel... Doteď se tomu občas zasmějeme.

A jak vzpomínáte na svůj první ligový gól?

Ten jsem dal na jaře doma proti Baníku. Bylo to za stavu 0:0 a já nastoupil jako střídající hráč. Obránce Neuwirth udělal tehdy chybu, když si na malém vápně zpracovával míč na prsa, ale balon se odrazil ke mně a já ho napálil pod břevno. Byl to hezký gól. Vynesl nám tři body a týden potom jsem zařídil i výhru nad Střížkovem. To byl takový můj gólový začátek.

V roce 2009/10 jste pak získal váš první titul se Spartou...
Na tu sezonu vzpomínám samozřejmě hodně. Sice jsem pak titul vyhrál se Spartou ještě jednou (2013/14), ale to jsem odehrál jen pár zápasů, zatímco předtím jich bylo 29. A to v 17 letech! Dal jsem i nějaký ten gól a při oslavách se poprvé napil alkoholu. Bylo to fajn, jen jsem si myslel, že těch titulů budu mít ve 25 letech víc než dva.

Ze Sparty jste v roce 2013 přestoupil do německého Frankfurtu. Jak na něj vzpomínáte?
Mé angažmá v Německu začalo jako pohádka. Za nějakých šest zápasů jsem vstřelil šest gólů, což bylo neuvěřitelné. Vezl jsem se na vítězné vlně z Čech, kde se mi dařilo už sezonu předtím. Bohužel se to ale potom nějak zadrhlo. Ve Frankfurtu jsem zažil hezké chvilky, ovšem mohlo to tam skončit lépe. Vlastně mělo...

A vybavíte si svou první trefu za Frankfurt?
Ta padla v mém prvním domácím zápase proti Dortmundu. Předtím jsem ale několik dobrých šancí prováhal, takže jsem si říkal, že to nebude můj den. Pak se však ke mně odrazil míč na penaltu a já ho uklidil do prázdné brány.

Po návratu do Sparty jste přestoupil do dánského Midtjyllandu. Jak vzpomínáte na něj?
Rozporuplně. Poznal jsem tam úplně odlišnou mentalitu, která mi vyhovovala. Narazil jsem tam na mraky skvělých lidí. Po fotbalové stránce to ale nebylo on. Nějak jsem se nedokázal žít ani s městem, kde jsem bydlel. Nemůžu na ten klub říct nic špatného, ale ten přestup asi nebyl správný krok.

Jak vzpomínáte na svou reprezentační premiéru?
Moje premiéra v reprezentaci proběhla v mých 18 letech v Lichtenštejnsku. Shodou okolností se mi tam podařilo dát gól na 2:0, nahrával mi Rosa. To si vybavuju moc dobře.

A co vaše další trefy za reprezentaci?
V národním týmu dávám bohužel góly jen slabším týmům, jako jsou Arménie, San Marino, Malta... Těm zase není až tak těžké vstřelit branku (s úsměvem).

Co pro vás znamená reprezentovat?
Od mládežnických výběrů až doteď to vnímám jako nejvíc, čeho můžete ve fotbale dosáhnout. Vždycky to pro mě byla velká čest.

Jaký velký fotbalový cíl máte nyní před sebou?

To je jednoduché. Chci vrátit Spartu tam, kde byla dřív.

Proti jaké největší hvězdě jste kdy nastoupil?
Asi nejvíc hvězdných hráčů se proti nám sešlo při utkání s Dortmundem, kdy proti nám stály hvězdy jako Aubameyang, Reus, Lewandowski nebo Hummels.

Který svůj gól kariéry považujete za nejkrásnější?
Asi ten po návratu do Sparty proti Českým Budějovicím. Nikdo tenkrát nečekal, že vystřelím, ale já dal levačkou krásný gól z voleje.

Co pro vás znamená gól?
Radost.

A co pro vás znamená fotbal?
Zábavu a možnost živit se tím, co mě baví.

Další příběhy

Jiří Štajner

Pěkně jsem se trefil na Bayernu

Momentálně baví diváky v divizi, kde nastupuje za Chrastavu, ale milovaly ho desetitisíce fanoušků, a to i za hranicemi. Jiří Štajner fotbalově básnil v bundeslize za Hannover, v Liberci se stal legendou, která se podepsala pod dva zdejší tituly. A s národním týmem se podíval na mistrovství světa do Německa. „Moje první reprezentační branka byla určitě ta nejhezčí, přestože nebyla příliš důležitá. Padla proti Moldavsku,“ říká člen Klubu ligových kanonýrů (106 gólů).

Tomáš Čížek

Můj první gól? To byla velká radost a euforie

Málokdo z českých fotbalistů zažil tak pestré ruské dobrodružství jako Tomáš Čížek. Vždyť nastupoval za Kazaň, FK Moskva, Vladikavkaz a Novosibirsk. Velmi dobře si ale pamatuje i na dávný debut za Jablonec. „Vyhráli jsme doma 8:0 nad Hradcem a já si zlomil zanártní kůstku, na to se nedá zapomenout,“ usmívá se 38letý záložník. „Mým nejsilnějším fotbalovým zážitkem byl určitě ve Spartě zápas Ligy mistrů na Realu Madrid.“

Jakub Jankto

Pocit z prvního gólu v Serii A proti Buffonovi je nepopsatelný

Představte si, že vám je 20 let, v italské Serii A máte jako zahraniční talent odehraných pár desítek minut a jedete na Juventus. Jste v základu a proti vám nastupují třeba Mario Mandžukič či Paulo Dybala. A taky Gianluigi Buffon, brankářská ikona, které vstřelíte svůj první ligový gól na Apeninském poloostrově. Přesně to zažil Jakub Jankto, který se o své pocity nejen z premiérové trefy v Serii A podělil v medailonku Můj první gól.