Skip to content
Příběhy osobností Můj první gól

Tomáš Touha

Pokud netrénuješ, nemůžeš mít nic

Tomáš Touha sice fotbal na profesionální úrovni nikdy nehrál, ale má k němu hodně blízko – ať už s kamerou, nebo jako fanoušek. Z fotbalu si taky do života přenesl několik poznatků včetně toho, že bez píle člověk ničeho nedosáhne.

V kolika letech jste začal hrát fotbal? Kde to bylo a kdo vás k němu přivedl?

Fotbal jsem začal hrát v šesti, možná v sedmi letech. Bylo to na Motorletu a pamatuju si, jak jsem tam přicházel na první trénink. Přicházel jsem tehdy možná úplně sám, ale dostal mě tam otec, protože všichni rodiče mají z nějakého důvodu zafixované, že fotbal je na prvním místě. Řekl mi: „Ty budeš hrát fotbal, budeš hrát na Motorletu, ten máš nejblíž, tam můžeš jezdit autobusem.“ Takže já s fotbalem začal právě tam.

Na jakých pozicích jste nejčastěji nastupoval? Jak vám šlo střílení gólů?

Na jakých pozicích je pro mě strašně smutná otázka a odpověď. Já jsem byl celou dobu v obraně. Hrozně jsem chtěl dávat góly, hrozně jsem chtěl hrát, přihrávat, být takový ten slavný fotbalista, jenže já hrál beka. Byl jsem nalevo v obraně, a jelikož jsem byl malej, docela běhavej, tak jsem často vybíhal ven. Ale obrana – to bylo moje místo.

Vybavujete si svůj úplně první gól, který jste ve fotbale dal?

Svůj úplně první gól si určitě nevybavím, to si bohužel nejsem schopnej vzpomenout. Ale zároveň těch gólů bylo hodně málo, takže na pár jsem si vzpomněl. Například na jeden moment, když jsem se vrátil z Motorletu A do Motorletu B, zkrátka takovej ten sestup, co nechceš, když jsem se vrátil do Béčka. Přišel se tenkrát podívat na zápas trenér Áčka, jestli to jako nebyl špatnej tah mě odvolat a už mi nedávat šanci. Já byl na ten zápas hrozně naspeedovanej a byl jsem hrozně ready dát gól a byl jsem v útoku – vůbec nevím proč mě tam dali. Hráli jsme na Meteoru, já byl na polovině hřiště rozběhnutej s balónem, proti mně byl obránce, já jsem na něj udělal úplně jednoduchou kličku, kterou jsem ho rozhodil, že nevěděl kam půjdu a dal jsem si hrozný bodlo podél něj. Ale hrozný! (smích) Fakt asi čtyřicetimetrový bodlo, gólman na to nezareagoval a já jsem prostě utekl hrozným způsobem tomu obránci a nějak jsem to poslal podél gólmana. Byl jsem z toho hrozně šťastnej. Ale stálo to jenom na bodle a na sprintu, nic moc hezkého. (smích)

Zmínil jste, že jste moc gólů nedával. Když už jste nějaký dal, tak jak jste to prožíval? Jak jste góly oslavoval?

Když už jsem góly dával, tak jsem je dával třeba z penalt na konci zápasu, ale jinak jsem góly během zápasu moc nedával. Když jsem je slavil, tak jsem se spíš jako tak styděl, že to byl jen jeden za sezónu, tak jsem si to jenom tak jako sám interně oslavil, ale jinak jsem to moc neřešil. Spíš jsem fandil zbytku týmu, když stříleli kluci a stál jsem za nima.

Jak byste shrnul vaší fotbalovou kariéru?

Moje fotbalová kariéra byla bohužel jenom kariéra. Nebyla ani špatná, ani dobrá, prostě to nazvěme kariérou. Co je pro mě úplně nejdůležitější, bez ohledu na to, kde jsem hrál, kde jsem působil, trénoval a tak dál, tak pro mě je to fotbal nebo možná vrcholový sport obecně. To je to nejdůležitější, na čem stojí můj život. Taková ta cílevědomost a chápání toho, že člověk musí trénovat, protože za to přijde odměna a bez tréninku ta odměna nepřijde. To je pro mě nejzásadnější a to si odnáším z fotbalu a moc mu za to děkuju. I proto jsem založil projekt Fotbal Jinak, abych tomu fotbalu něco vrátil. Jinak jsem na Motorletu hrál asi do čtrnácti let, pak jsem byl asi dva roky v Aritmě, potom na Stodůlkách a pak jsem skončil s fotbalem.

Čím si vás fotbal obecně získal? Proč ho tak rád sledujete?

Co miluju na fotbale a čím mě neustále baví je ta atmosféra. Líbí se mi, jak jsou na to všichni připravení, jak je tam znát nervozita, jak od toho každý očekává úplně něco jiného. Někdo jde na utkání s rodinou, někdo tam jde na pivo, někdo tam jde sám, někdo s kamarádama a někdo se tam jde prostě bít. Ale každej má nějakej ten svůj důvod, proč chodí na fotbal a líbí se mi, jak na stadionu vidíte X tisíc lidí, každý je tam z jiného důvodu a do toho kluci hrajou na sto procent z úplně jiného důvodu.. Zkrátka celá ta magie okolo fotbalu mě baví.

Co říkáte na první českou ligu a jak vás baví?

Já, jelikož vnímám českou fotbalovou ligu z toho pracovního prostředí, ne jen jako divák, tak vidím, kolik za tím je organizací, práce, jednotlivců, týmů a tak dál. Potom je vidět, jaký je to ve skutečnosti obrovský projekt. Takže je potřeba se na to nedívat jenom jako, že si tam přijdu dát pivo, párek, zafandím, nadávám a půjdu domů, ale je to fakt obrovský balík práce lidí a mně se líbí, jak to funguje, jak to šlape, jak do toho každej dává kus sebe a je to jedna velká týmová hra nejenom na hřišti, ale okolo celé organizace. Proto se mi to líbí.

Kde se ve vás vzal vůbec ten nápad stát se youtuberem?

Když mě napadlo, že se stanu youtuberem, tak slovo youtuber ještě vůbec neexistovalo. Prostě jsem jen natáčel jedno video za druhým. Ze začátku sám, pak s kameramanem. Vlastně ani nevím, jak to vzniklo, chtěl jsem se hlavně nějak realizovat, vydávat nějaký obsah a YouTube byla ta nejlepší, nejjednodušší a zároveň nejprogresivnější platforma. Takže co jsem natočil a nastříhal, tak se dalo na YouTube.

Ve své tvorbě se snažíte motivovat lidi obecně ke sportu. Co vás k tomu vedlo? Bylo to tou láskou ke sportu již od mládí?

Jelikož jsem ten youtuber a youtubeři mají nějakou pověst a vlastně celý ten obsah, který vytváříme se odehrává na internetu, tak já nechci, aby se lidi jenom dívali na hry nebo na to, jak si jiný lidi polívají colou hlavu. Já chci, aby žili, aby sportovali, trénovali, aby si našli to, co je baví, ať už je to fotbal, běhání, golf, cokoliv, jako to dělám já. Proto jsem se rozhodl, že cokoliv budu natáčet, tak do toho dám nějakou motivaci.

Sledoval jste MS ve fotbale? Jak byste ho zhodnotil? Co vás na něm zaujalo?

Já si myslím, že jsem MS ve fotbale sledoval víc než Míra Bosák. (smích) Ležel jsem v tom opravdu hrozně moc. Dlouho jsem neměl u čeho odpočívat a najednou tu bylo mistrovství světa ve fotbale, utkání probíhala v přijatelný čas a byly tam týmy, který jsem měl vysněný a dlouho jsem je neviděl. Byl to velký svátek a já si nenechal ujít snad jediný zápas, opravdu jsem ho sledoval, kde to šlo. Pro mě bylo MS 2018 snad nejlepší mistrovství všech dob.

Který fotbalový tým je podle vás momentálně nejlepší a proč?

Napadá mě Paris Saint Germain. Podle všeho tam jsou peníze a ten klub se může rozvíjet dle libosti. Navíc je ve Francii podle mě takové zajímavé koření, dávají ho do PSG, jsou tam zajímavá jména a pro mě je to sympatický klub.

Který fotbalista je podle vás nejlepší?

Napadá mě Tomáš Rosický. To je chlap a kluk, kterého zkrátka miluju a mám k němu velkou úctu. Dále pak například Luka Modrič, to bylo neuvěřitelné, co předváděl na mistrovství světa.

Jaký je váš nejhezčí fotbalový zážitek na vlastní kůži?

Nejhezčí fotbalový zážitek mám z doby, když jsem byl malý kluk. Bylo mi tak deset, možná dvanáct a byl jsem s mojí malou sestřičkou na dětském hřišti a přišlo tam nějaké dítě a s ním za ruku Karel Poborský, ještě když hrál ve Spartě. Z toho jsem byl úplně vystřelenej, jako co tam prostě dělá Poborský?! (smích) Běžel jsem hned sprintem domů asi dva a půl kilometru pro sparťanskou čepici a dva a půl kilometru zpátky, přiběhl tam a nechal jsem si ji podepsat. Takže to bylo velký.

A co váš nejlepší zápas, na kterém jste byl osobně?

Pro mě byl velice zajímavý zápas v přípravě na mistrovství světa – Rakousko vs. Brazílie. Neymar, kvůli kterému jsem se jen na utkání podívat a natočil o něm zajímavý vlog, dal gól a celkově to byl zajímavý, akční fotbal, padly tuším tři góly.. To se mi líbilo moc.

Je nějaký gól, který jste viděl a utkvěl vám v paměti?

Nedávno jsem si zase připomněl gól Zlatana Ibrahimoviče nůžkami asi ze čtyřiceti metrů. To byla prostě šílenost! Pouštěl jsem si pak i jeho další góly a to je neskutečný, co ten člověk dovede.

Co pro vás znamená gól?

Gól v pro mě znamená nesplněný cíl, nesplněný sen. Já jsem hrál prostě v obraně a góly dávali jiný.

Co pro vás znamená fotbal?

Fotbal pro mě znamená trénink, dřinu, sebekázeň a vědomí toho, že nic není zadarmo a pokud netrénujete, tak nemůžete mít nic. To platí i v životě obecně. Fotbal je skvělej, miluju fotbal.

Další příběhy

Petr Rada

Dát dva góly mistrům světa byl zážitek

Dosáhl jsem toho, co jsem si jako mladý hráč vysnil, a nebylo to tím, že jsem měl hodně talentu, ale tím, že jsem si to vydřel. Tak vzpomíná na aktivní kariéru Petr Rada, bývalý skvělý obránce Dukly, bývalý trenér reprezentace a současný fotbalové Příbrami. Vrchol prožil na Strahově proti mistrům světa z Itálie v kvalifikaci EURO 1984. Dal oba góly vítězů. „Na každé reprezentační utkání vzpomínám s velkou pokorou a úctou.“

Karel Jarolím

Miluju tvořivé hráče

Prožívá vrchol trenérské kariéry, vede národní tým. Kouč Karel Jarolím ale zavzpomínal i na dobu, kdy sám v pozici záložníka střílel branky. „Na góly se fotbal hraje, pak propuká vlna emocí,“ popisuje trenér, jenž dvakrát slavil titul se Slavií (2008 a 2009). Zároveň přiznává, že má rád technické hráče. „Miluju fotbalisty, kteří mají nápady a jsou schopni něco vymyslet,“ tvrdí Jarolím. Snad jich v reprezentaci bude mít dost!