Pavel Kuka
Pavel Kuka
Od svých šesti let hrál za Slavii Praha. Když v osmdesátých letech přišel do slávistického B týmu, hrál na postu stopera. Jenže v B týmu se tou dobou právě rozehrával po zranění reprezentační obránce Luboš Kubík, a mladý Kuka mu musel uvolnit své místo v obraně. Poté začal hrát v útoku.
Své první ligové zápasy odehrál až na vojně v dresu RH Cheb, v sezoně 1987/1988. Do Slavie se vrátil v roce 1989. V roce 1991 koupil Slavii Boris Korbel, který neváhal utratit peníze za kvalitní hráče, a tak se Kukovými spoluhráči stali např. Jan Suchopárek, Dragiša Binić, Patrik Berger nebo Radim Nečas. Právě vedle nich se Kuka stal opravdovou hvězdou. V sezoně 1992/1993 nastřílel 23 branek, ale o titul krále střelců ho připravil tehdy mladý útočník Slovanu Bratislava Peter Dubovský.
V zimě roku 1993 odešel Pavel Kuka do 1. FC Kaiserslautern, kde v té době působil i Miroslav Kadlec. S Kadlecem Kuka hrál i na Mistrovství Evropy ve fotbale 1996 v Anglii, kde si zahrál dokonce finále proti Německu. Stříbrnou medaili pak přebíral na stadionu ve Wembley spolu s ostatními českými reprezentanty od anglické královny Alžběty II. Po tomto úspěchu měl spoustu nabídek ze zahraničí, hlavně z Anglie. Zůstal ale v Kaiserslauternu, který strávil následující sezonu ve 2. lize. V Německu hrál také za 1. FC Norimberk a VfB Stuttgart. V roce 2000 na podzim se vrátil do Slavie. Přestože neodehrál celou sezonu, stal se druhým nejlepším střelcem ligového ročníku 2000/2001 a za prvním Vítězslavem Tumou zaostal pouze o jeden gól. Nejlepším střelcem české ligy se Kuka nikdy nestal.
Svůj poslední ligový zápas odehrál ve 29. kole ročníku 2004/2005 na hřišti Baníku Ostrava dne 28. května 2005. Když jej ve druhém poločase střídal Pavel Fořt, tleskali mu i příznivci Baníku. Svůj poslední zápas před domácím publikem sehrál o tři dny dříve na stadionu Evžena Rošického na Strahově v rámci 30. kola proti Zlínu. Kompletní 30. kolo se předehrávalo. Slavia tehdy nemohla Zlínu dlouho vstřelit gól, několik šancí zahodil i Kuka. V druhém poločase se k míči dostal Lumír Sedláček, jeho střela se otřela o Kukovo stehno a zapadla do pravého horního rohu branky. Slavia tehdy vyhrála 1:0.
Po skončení aktivní kariéry se stal generálním manažerem klubu Marila Příbram, po půl roce ale na vlastní žádost odešel. Zahrál si také fotbal na nižší úrovni, když v roce 2006 nastupoval za klub SK Marila Votice, jemuž pomohl k historickému postupu do Divize A. Několik zápasů odehrál v klubu I.B třídy - FC Jílové. Od roku 2010 hraje za SK Rapid Psáry, kde trénuje mládež.
V české nejvyšší soutěži nastřílel 104 branek, 50 gólů dal v německé Bundeslize a dalších 10 ve druhé nejvyšší německé soutěži.
Kuka reprezentoval Československo a následně Česko v 88 utkáních, dal celkem 29 branek. Jeho největším reprezentačním úspěchem je již zmíněné EURO 1996, ale zahrál si také na EURO 2000, které se konalo v Nizozemsku a v Belgii. Tam česká reprezentace nepostoupila ze základní skupiny. Své poslední reprezentační góly vstřelil v utkání kvalifikace na Mistrovství světa 2002 proti Severnímu Irsku, které Češi vyhráli 3:1. Dva góly dal Kuka, jeden jeho nástupce v českém útoku Milan Baroš. Do baráže o postup na MS proti Belgii nezasáhl kvůli zranění. Na mistrovství světa si nikdy nezahrál.
Další příběhy
Günter Bittengel
Nebyl jsem žádný kanonýr, ale první ligový gól si dobře pamatuji
Jeho fotbalový život je pevně spjatý s mateřskou Duklou, kde působil jako hráč i trenér a v současnosti zde vykonává funkci sportovního ředitele. Jednapadesátiletý Günter Bittengel je zkrátka mužem na svém místě, maximálně oddaný všemu, co se týká klubu z Julisky.
Karel Rada
Penalta na EURO? Velké nervy
Na jeho odolnosti závisel osud fotbalové reprezentace v semifinále EURO 1996 proti Francii. Devět střelců před ním uspělo v rozstřelu, on musel taky. Jinak by se Češi do Wembley nepodívali. „To bylo velké napětí. Nedivím se ani nejlepším světovým hráčům, že v daný moment selžou a penaltu nepromění,“ říká někdejší obránce Karel Rada. „Rozhodl jsem se, že o tom nechci uvažovat, protože by to nemuselo dopadnout dobře. Zvolil jsem si místo a snažil se ho trefit.“
Aidin Mahmutovič
Vždycky chcete dát gól navíc
Je vyučeným kadeřníkem a s fotbalem začínal relativně pozdě, až v jedenácti letech, v bosenském týmu Tošk Tešanj. V Bosně si pak chvíli zahrál i nejvyšší domácí soutěž a v roce 2007 přišel na testy do pražské Sparty, kde se však i vinou zranění neprosadil, a tak po něm sáhly severočeské Teplice.
David Hubáček
Brno, to byl soupeř pro mě!
S fotbalem začínal ve Zlíně, postupně se propracoval až do prvního mužstva, se kterým v roce 2002 slavil postup do nejvyšší soutěže. „Když jsme postoupili do ligy, tak pro nás byl svátek každé utkání. Samozřejmě velice rád vzpomínám na Spartu, kde jsme neskutečně vyhráli 1:0,“ vzpomíná na jeden z nejsenzačnějších výsledků v novodobé historii moravského klubu.