Ve Zbrojovce postupně prošel všemi mládežnickými kategoriemi a v osmnácti letech zažil v jejím dresu ligovou premiéru. A hned proti Spartě. To ovšem ještě netušil, že za pár let bude oblékat právě letenský dres. Svůj první ligový gól vstřelil Josef Šural proti Kladnu a sám svou trefu označil za „haluz“. V současné době se učí od Davida Lafaty a nejraději vzpomíná na svou trefu v dresu národního týmu.

V kolika letech jste začínal s fotbalem a kdo vás k němu přivedl?

Zhruba v pěti letech mě k fotbalu přivedl táta. Přestože jsem odmala bydlel v Brně, tak to bylo u nás na vesnici v Šakvicích, odkud naše rodina pochází. Začínal jsem v přípravce s převážně staršími kluky.

Na jakých pozicích jste v mládí hrával?

Pokud si dobře vzpomínám, tak jako malý jsem začínal na stoperovi. Moc si to ale nevybavuji, musel bych se zeptat táty. Postupně jsem se posouval dopředu.

Dařilo se vám dávat góly?

Postupem času ano. Od žáků už jsem nastupoval na pozici středního záložníka a útočníka, tudíž góly přibývaly a bylo jich docela dost.

Vzpomenete si na nějaké góly z dětství?

Moc si je už nevybavím. Pamatuji si, jak jsme se v přípravce vždycky těšili na pozápasové penalty. Kdo totiž nedal gól ve hře, tak pak aspoň kopal penaltu, dokud ji neproměnil. Většinou se mi podařilo dát gól alespoň z té penalty. (směje se)

Kudy vedla vaše cesta až na ligové trávníky?

Začínal jsem u nás na vesnici v Šakvicích, kde jsem ale byl jen jeden rok, protože jsme bydleli v Brně a táta mě zavedl na nábor do tehdejšího Boby Brna. Po dvou trénincích si mě tam hned nechali a vytáhli mě do přípravky. V klubu jsem zůstal až do mužů.

Jak vzpomínáte na svůj ligový debut?

První ligový zápas jsem odehrál v dresu Zbrojovky proti Spartě. Nastoupil jsem asi na dvacet minut a bylo to super. Svůj třetí zápas už jsem nastoupil od začátku a hned to bylo i s gólovou premiérou. Tenkrát jsme vyhráli nad Kladnem, ale gól to byl ošklivý. Takový „haluzák" a míč sotva přešel přes čáru. Ale vyhrálo se a vstřelil jsem svůj první gól, na který se nezapomíná.

Vybavíte si i pozdější premiérové góly za Liberec a Spartu?

V Liberci jsem na svůj první gól čekal trochu déle. Dával jsem ho v šestém kole v Mladé Boleslavi, kde jsme vyhráli 4:1 a ze mě to konečně spadlo, protože to čekání na gól bylo pro mě dlouhé. Naopak ve Spartě jsem dal v prvních dvou zápasech dva góly. Byl jsem šťastný, že tady jsem na ty góly čekat nemusel.

Na kterou ze svých branek vzpomínáte úplně nejraději?

Nejradši vzpomínám na gól v reprezentaci. Na svůj první gól za nároďák nemůže nikdo zapomenout. Zatím je můj první a zároveň i poslední, takže na něj určitě nezapomenu.

Proti komu to bylo a jak ten zápas dopadl?

Bylo to v Nizozemsku, dával jsem na 2:0 a celkově jsme vyhráli 3:2.

Jaký gól považujete ve své kariéře za nejdůležitější?

Nejdůležitější góly jsem dal v předkolech evropských pohárů. Těch jsem dal v Liberci celkem dost, například proti Hajduku Split, kde jsem vstřelil postupový gól do skupiny Evropské ligy. Jsou to důležité góly a moc si jich cením.

V lize máte na kontě dva hattricky. Vzpomenete si, proti komu byly?

Oba hattricky jsem vstřelil za Slovan Liberec. První byl proti Dukle, kdy jsme vyhráli 3:2. Druhý byl proti Baníku a vyhráli jsme vysokým rozdílem 6:1.

Co pro vás znamená reprezentovat Česko?

Pro každého je to čest a jeden z důvodů, proč hrajete fotbal. Nic víc není, je to nejvyšší meta a znamená to, že patříte mezi hrstku nejlepších hráčů v České republice.

Vzpomenete si na první reprezentační start?

Na první start v seniorské reprezentaci si dobře vzpomínám. Nastoupil jsem na dvacet minut do přátelského utkání proti Kanadě. Víc si ale vážím prvního startu v soutěžním zápase, ve kterém jsem nastoupil v základní sestavě. Bylo to proti Lotyšsku.

Jakého úspěchu ve své kariéře si nejvíc vážíte?

Když to vezmu postupně, tak nejvíc si cením toho, že jsem se dostal do ligového fotbalu. Každý malý kluk má metu, aby hrál českou ligu. Jasně, postupně sníte o tom, že budete hrát za Real Madrid a Barcelonu. Myslím si, že to chce postupné krůčky a česká liga je dobrý základ. Dále si samozřejmě hodně vážím národního týmu.

A co klubových úspěchů?

Titul a pohár s Libercem, dvakrát účast ve skupinové fázi Evropské ligy. Nejvíc mě ale mrzí, že jsme nic nedokázali uhrát v předkole Ligy mistrů.

O čem v současnosti sníte? Už jste nastoupil za reprezentaci, hrajete ve Spartě...

O Realu Madrid, to už ale asi nedopadne. (směje se) Momentálně nejbližší sen je vyhrát se Spartou ligový titul a podívat se do Ligy mistrů. Do budoucna bych si chtěl také vyzkoušet nějakou zahraniční ligu.

Co pro vás znamená gól?

I když jsem to nikdy nevyzkoušel, tak bych to přirovnal k nějaké droze. Minulou sezonu jsem začal hrát v útoku, dal jsem gól a najednou vás to začne hrozně bavit. Každý zápas chcete dávat další a další góly a čím víc jich dáváte, tak tím víc vás to baví. V tomhle mám toho nejlepšího učitele Davida Lafatu. Každý trénink na něj koukám a u něj to jde vidět nejvíc.

Co pro vás znamená fotbal?

Je to radost, má práce a odmala můj největší koníček. Jsem rád, že mě a mou rodinu může fotbal živit.