Skip to content
Příběhy osobností Můj první gól

Martin Frýdek mladší

Nejhezčí gól jsem vstřelil proti Laziu

Martin Frýdek má fotbal v genech. Ve Spartě prošel všemi mládežnickými kategoriemi, áčkem i béčkem. V reprezentačním dresu nastupoval za všechny výběry a několik startů si připsal i v A-týmu. A v čem je podle svých slov lepší než jeho táta?

V kolika letech, kde jste začínal s fotbalem a kdo vás k němu přivedl?

Začínal jsem na Spartě ve třech letech a nejspíše mě k fotbalu přivedl táta. Pamatuji si, že první trénink jsem měl kousek od Letenského stadionu v hale, ale nemám na něj dobré vzpomínky, jelikož jsem se rozbrečel a utekl za rodiči.

Byl fotbal od začátku sport číslo jedna nebo byl ve hře i jiný sport?

Já mám od malička rád také hokej, rád jsem ho hrál a díval se na něj. K fotbalu jsem ale měl vždy o trošku blíž, hlavně kvůli tomu, že jsem se vždy díval na tátu a chtěl jsem ho napodobit.

Pomohlo vám, že tvůj otec hrál fotbal na té nejvyšší úrovni?

Myslím, že mi to spíše pomohlo, než uškodilo. Vždy když jsem ho viděl, tak jsem si říkal, že bych chtěl dokázat ještě více než on, což mi rozhodně pomáhalo.

Na jakých pozicích jste v mládí nastupoval a jak se vám dařilo střílení gólů?

Každé dítě chce v začátcích chytat nebo dávat góly, a já nebyl výjimkou. Takže většinou to byl jeden z těchto postů. To, jakým jsem byl střelcem, si už úplně nepamatuji, ale vím, že jsme ve Spartě vždy dávali všichni hodně gólů.

Vzpomenete si na první či nějaký jiný gól z mládí a pamatujete si, jak jste ho oslavil?

Jak jsem říkal, moc gólů z mládí si nepamatuji. Napadá mě až gól, který jsem dal v dorostu, kdy jsem chtěl z půlky hřiště centrovat, ale trochu mi to ulétlo a spadlo to za zadní tyč. Myslím, že jsem ho ani neslavil a spíš byl překvapen, že to tam spadlo.

Kudy vedla vaše cesta do první české ligy?

Prošel jsem si všemi kategoriemi ve Spartě. Začínal jsem v přípravce a přes žáky, dorost a B – tým jsem se dostal nahoru. Měli jsme hodně kvalitní ročník 1992 a často jsme se s ostatními předháněli v tom, kdo je lepší.

Jak vzpomínáte na váš ligový debut?

Byl jsem hodně nervózní a těšil jsem se na to. Ještě jsme hráli v Hradci, kde jsem se narodil. Bohužel jsme tam prohráli, ale i přes to jsem si to užil a byl nesmírně rád, že se mi konečně podařilo si zahrát první ligu.

Poté jste se ze Sparty vydal na Slovensko a do Liberce. Jak vzpomínáte na tyto angažmá?

V Senici jsem byl půl roku pod výborným trenérem Psotkou, který mi hodně pomohl a věřil mi. Poté jsem šel k panu Šilhavému do Liberce, který si mě vybral. Strávil jsem tam krásného 2 a půl roku a vzpomínám na toto angažmá jen v dobrém.

Vybavíte si váš první ligový gól?

Dával jsem ho Ostravě na 3:0. Dostal jsem centr z pravé strany od Josefa Šurala a já zakončoval pravou nohou na zadní tyč.

Nemáte schovaný míč z tohoto zápasu?

Míč nemám, ale mám schovaný dres.

Vzpomínáte si na první gól ve sparťanském dresu?

Vím, že jsem na Letné dal takový kuriózní gól Slovácku, kdy si míč do banky Milana Heči srazil Miroslav Diviš. Někdo mi ho počítá, někdo ne, ale já si myslím, že to byl můj první gól v dresu Sparty.

Ve všech klubech, ve kterých jste působil, jste si zahrál evropské poháry. Na který zápas vzpomínáte nejraději?

Nejvíc asi vzpomínám na domácí zápas s Laziem. Nechci ale vzpomínat jen na jeden, jelikož každý z nich byl pro mě důležitý a doufám, že jich bude ještě více.

Vzpomínáte na nějaký gól, který jste vstřelil v evropských pohárech?

V evropských pohárech jsem moc gólů nedal, ale mým nejhezčím gólem, dost možná ve všech soutěžích, který jsem vstřelil, byl právě v domácím zápase s Laziem Řím.

Nyní nastupujete s číslem 17 na zádech. Proč zrovna toto číslo?

Číslo 17 jsem dostal, když jsem přišel, jelikož byla volná. Já spíše preferoval 11, ale tu měl tenkrát Lukáš Mareček a poté si jí vzal Tal Ben Chaim, takže jsem se o to dál nestaral. Pak jsem chvíli měl číslo 14, ale tu mi naopak vzal Václav Kadlec, takže jsem se vrátil k 17, se kterou jsem tu začínal.

Od mládí nastupujete za reprezentační celky. Na domácím Euro 2015 jste vstřelil gól v zápase se Srbskem. Jaký to byl pocit?

Byl to samozřejmě úžasný pocit, ještě před domácími diváky. Jsem za něj velice rád a alespoň můžu říci, že jsem dal gól na Euru, což se tátovi nikdy nepodařilo.

V den svých 24. narozenin jste měl premiéru za reprezentační A – tým. Jak na to vzpomínáte?

Vzpomínám velice rád, jelikož ne každému se poštěstí si zahrát za reprezentaci a ještě na Letné. Hráli jsme doma se Skotskem a já odehrál první poločas. Je to sen každého fotbalisty.

Na který z vašich odehraných zápasů vzpomínáte nejraději?

Těch zápasů je víc. Zápasy s Laziem, Villarealem, Krasnodarem. Nemůžu říct, na který z nich vzpomínám nejraději, jelikož jsme hráli hezký fotbal a nemůžu tedy říci jen jeden z nich.

Máte nějaký fotbalový vzor?

Mým fotbalovým vzorem je Lionel Messi. Ten se mi hodně líbí a rád na něj koukám a učím se, i když je jiným typem hráče, než jsem já. Myslím, že je jedním z nejlepších, ne-li tím nejlepším fotbalistou na světě.

Máte větší radost, když gól vstřelíte nebo když ho připravíte?

Abych řekl pravdu, tak největší radost mám, když ho připravím některému ze spoluhráčů. Je to pro mě lepší pocit.

Co považujete za největší úspěch vaší kariéry?

Čtvrtfinále evropské ligy, které jsme hráli se Spartou.

Máte nějaký fotbalový cíl, kterého byste rád dosáhnul?

Mým snem a cílem je se dostat do některé ze zahraničních lig. Chtěl bych poznat, jak se tam hraje a trénuje a jaký je ten největší rozdíl mezi ligami. Ideální by bylo něco v anglické nebo německé lize, ale tam je ta kvalita na hodně vysoké úrovni.

Co byste poradil mladším fotbalistům, aby se dostali tak daleko jako vy?

Mladí na sobě musí neustále pracovat a dřít, jelikož talent není všechno. Musí mít to srdce a velký kus štěstí, aby se dostali někam výš.

Co pro vás znamená gól?

Gól pro mě znamená euforii, radost, nepopsatelný zážitek. Nejvíc se mi vybaví ta radost.

Co pro vás znamená fotbal?

Fotbal pro mě znamená pocit, kdy se člověk jde bavit a vymáčknout ze sebe to nejlepší, co v něm je. Pro fotbal žiju a snažím se dělat maximum pro to, aby mě to bavilo a abych z toho byl nadšený.

Další příběhy

David Jarolím

Oslavu prvního bundesligového gólu mám zarámovanou

Zahrál si za Bayern Mnichov, stal se ikonou Hamburku, poznal atmosféru mistrovství světa i Evropy. Bývalý záložník David Jarolím může o fotbalových zážitcích vyprávět hodiny, i na první bundesligový gól si pamatuje velmi dobře. „Čekal jsem na něj asi třicet zápasů. Už jsem byl trochu nervózní a připomínali mi to i lidé okolo. Oslava byla bouřlivá, dokonce jsem sundal dres,“ usmívá se.

Karel Rada

Penalta na EURO? Velké nervy

Na jeho odolnosti závisel osud fotbalové reprezentace v semifinále EURO 1996 proti Francii. Devět střelců před ním uspělo v rozstřelu, on musel taky. Jinak by se Češi do Wembley nepodívali. „To bylo velké napětí. Nedivím se ani nejlepším světovým hráčům, že v daný moment selžou a penaltu nepromění,“ říká někdejší obránce Karel Rada. „Rozhodl jsem se, že o tom nechci uvažovat, protože by to nemuselo dopadnout dobře. Zvolil jsem si místo a snažil se ho trefit.“