Skip to content
Příběhy osobností Můj první gól

Horst Siegl

Gól, to je radost a vítězství

Horst Siegl, přezdívaný Sigi, je bývalý fotbalista a reprezentant Česka. Patří k nejúspěšnějším střelcům historie, je čtyřnásobným králem střelců české ligy (1993/94, 1996/97, 1997/98, 1998/99), víckrát se králem střelců stal jenom Josef Bican. Ve své kariéře nastřílel 176 ligových gólů a 7 reprezentačních. Je jednou z legend Sparty.

Do 31. března 2014 byl se 133 góly nastřílenými v 1. české fotbalové lize jejím nejlepším kanonýrem, než jej překonal David Lafata. „Zatím mě nepřeskočil v tom hlavním králi střelců. Já to ale Davidovi přeji, jelikož je to strašně skromný kluk a myslím si, že do Sparty přišel v ideální čas. Je to podobný typ útočníka, jako jsem byl já, má okolo sebe dobré hráče, stal se vůdčí osobností Sparty. Já mu přeji, aby ty góly dával, a když v tom bude pokračovat, tak si myslím, že by mě mohl i překonat," říká kanonýr, který předtím střílel branky i ve společné československé lize.

Poslední ligový zápas odehrál 28. srpna 2006 v dresu Mostu proti Teplicím, v něm vstřelil svůj poslední, 176. ligový gól. Čtyři dny poté byl oficiálně představen ve funkci asistenta trenéra na Letné, čímž skončila jeho hráčská kariéra.

Další příběhy

Karel Rada

Penalta na EURO? Velké nervy

Na jeho odolnosti závisel osud fotbalové reprezentace v semifinále EURO 1996 proti Francii. Devět střelců před ním uspělo v rozstřelu, on musel taky. Jinak by se Češi do Wembley nepodívali. „To bylo velké napětí. Nedivím se ani nejlepším světovým hráčům, že v daný moment selžou a penaltu nepromění,“ říká někdejší obránce Karel Rada. „Rozhodl jsem se, že o tom nechci uvažovat, protože by to nemuselo dopadnout dobře. Zvolil jsem si místo a snažil se ho trefit.“

Vladimír Táborský

Bezvadně mi to skočilo a já míč napálil tak, že zapadl pod břevno

Za áčko Sparty nastoupil poprvé proti Bohemians na Slavii, zahrál si i za Duklu. Expert na pražská derby Vladimír Táborský, někdejší obránce a reprezentant, zažil také ligový triumf – jako hráč i trenér. „Jakého úspěchu v kariéře si nejvíc vážím? Vždycky se říká, že nejvíc je národní mužstvo – lvíček. Já jsem za něj sice hrál, ale bohužel jsem se nedostal na mistrovství světa v roce 1970. Těsně před tím jsem byl na operaci s kolenem a nemohl jsem do Mexika jet,“ lituje Táborský.