Skip to content
Příběhy osobností Můj první gól

Vladimír Šmicer

Chtěl jsem placírku k tyči, dal jsem nárt pod břevno

Od jedenácti tref v dresu Verneřic k důležitým brankám za českou reprezentaci či Liverpool ve finále Ligy mistrů. Byla doba, kdy Vladimír Šmicer svými góly udivoval velkou část fotbalového světa.

S profesionálním fotbalem začínal v roce 1992 v pražské Slavii, odkud přestoupil po úspěchu na Mistrovství Evropy 1996 do francouzského klubu RC Lens. V roce 1999 si ho trenér Gérard Houllier vybral do Liverpoolu, ve kterém odehrál 6 sezón. Ve svém posledním zápase za Liverpool ve finále Ligy mistrů 2004/05, v němž po prvním poločase Reds prohrávali s AC Milan už 0:3, přišel o přestávce na hřiště a gólem na 2:3 a proměněnou penaltou v penaltovém rozstřelu se podílel na obratu a vítězství svého klubu. Je tak jedním z mála Čechů, kteří tuto soutěž vyhráli a jediným českým střelcem ve finále Ligy mistrů.

V létě téhož roku si ho do svých řad vybral francouzský klub Girondins Bordeaux. V červenci roku 2007 se vrátil do fotbalové Slavie. V sezoně 2007/08 získal se Slavií mistrovský titul. Za zmínku stojí i fakt, že v říjnu 2008 na Letné v derby se Spartou nastoupil po zranění překvapivě už v základní sestavě a dvěma důležitými góly měl velkou zásluhu na vítězství Slavie 4:1. V sezoně 2008/09 získal se Slavií další mistrovský titul. Kariéru ukončil 9. listopadu 2009 po remíze Slavie s Plzní kvůli nekončícím problémům s kolenem.

Poté se stal manažerem české reprezentace, ve funkci působil až do neúspěšné kvalifikace na MS 2014 v Brazílii. V roce 2008 zvítězil v české anketě Fotbalista roku v kategorii Osobnost ligy. Ofenzivní záložník, může nastoupit i v útoku.

Další příběhy

Karel Rada

Penalta na EURO? Velké nervy

Na jeho odolnosti závisel osud fotbalové reprezentace v semifinále EURO 1996 proti Francii. Devět střelců před ním uspělo v rozstřelu, on musel taky. Jinak by se Češi do Wembley nepodívali. „To bylo velké napětí. Nedivím se ani nejlepším světovým hráčům, že v daný moment selžou a penaltu nepromění,“ říká někdejší obránce Karel Rada. „Rozhodl jsem se, že o tom nechci uvažovat, protože by to nemuselo dopadnout dobře. Zvolil jsem si místo a snažil se ho trefit.“