Skip to content
Příběhy osobností Můj první gól

Tomáš Jun

Černé od škváry nás autobusák nebral

Útočník Tomáš Jun začínal s fotbalem v pražských Hlubočepích, a jeho kariéra nabrala strmý vzestup. Poté, co prošel mládežnickými výběry Sparty, se již v šestnácti letech dočkal debutu v prvním mužstvu, o rok později pak dokonce nakoukl do nejslavnější klubové soutěže světa, Ligy mistrů. „Každý fotbalista když vyrůstá, tak o tom sní. Hrát Ligu mistrů, dát tam góly. Mně se tohle všechno podařilo, k tomu není co dodat. To si pamatujete do konce života,“ říká.

V rudém dresu působil až do roku 2005, kdy odešel do tureckého Trabszonsporu a z něj na hostování do Besiktase, se kterým dokázal získat tamní pohár. „Když se vyhraje, tak tam je člověk za boha. Ale nedej bože, když to nevyjde. To pak zase přijde na řadu ta odvrácená tvář. To jsem tam taky zažil," vzpomíná na své turecké angažmá.

Z Turecka se pak vrátil zpět do Sparty a poté z Teplic dvakrát po sobě putoval do Rakouska, nejprve do Altachu, a později do vídeňské Austrie, kde po ročním hostování podepsal dvouletý kontrakt, který se dočkal prodloužení, a Jun tak setrval v hlavním městě Rakouska pět sezon. S týmem získal ligový titul a postoupil s ním do hlavní fáze Ligy mistrů.

Dařilo se mu i na reprezentačním poli. Postupně prošel všemi mládežnickými národními výběry a v roce 2002 se s jedenadvacítkou stal mistrem Evropy. V seniorské reprezentaci pomohl v roce 2005 gólem k porážce Finů a tady i k následnému postupu na MS, kterého se sám však nezúčastnil. V národním týmu odehrál deset zápasů.

Další příběhy

Miroslav Beránek

Vyplaval jsem neobsazený ve stařičkém Edenu

Bývalý legendární hráč Slavie, který v jejím dresu odehrál téměř 130 zápasů. Kuriozitou je, že během svého fotbalového života vystřídal všechny herní posty. Z útočníka se přes zálohu přesunul na post obránce. Jako pilíř defenzivy se také proslavil v sešívaném klubu, ve kterém vstřelil svůj první gól již před dvaceti lety. „Bylo to ještě ve stařičkém Edenu. Do Slavie jsem přišel v létě 1984, osmé ligové kolo jsme hráli s Trnavou, bylo to 18. října ve čtvrtek a bylo to televizní utkání. Vyhráli jsme a já jsem pečetil poslední brankou na konečných 4:1 zhruba někdy v 85. minutě, vzpomíná.

Karel Rada

Penalta na EURO? Velké nervy

Na jeho odolnosti závisel osud fotbalové reprezentace v semifinále EURO 1996 proti Francii. Devět střelců před ním uspělo v rozstřelu, on musel taky. Jinak by se Češi do Wembley nepodívali. „To bylo velké napětí. Nedivím se ani nejlepším světovým hráčům, že v daný moment selžou a penaltu nepromění,“ říká někdejší obránce Karel Rada. „Rozhodl jsem se, že o tom nechci uvažovat, protože by to nemuselo dopadnout dobře. Zvolil jsem si místo a snažil se ho trefit.“