Skip to content
Příběhy osobností Můj první gól

Tomáš Jun

Černé od škváry nás autobusák nebral

Útočník Tomáš Jun začínal s fotbalem v pražských Hlubočepích, a jeho kariéra nabrala strmý vzestup. Poté, co prošel mládežnickými výběry Sparty, se již v šestnácti letech dočkal debutu v prvním mužstvu, o rok později pak dokonce nakoukl do nejslavnější klubové soutěže světa, Ligy mistrů. „Každý fotbalista když vyrůstá, tak o tom sní. Hrát Ligu mistrů, dát tam góly. Mně se tohle všechno podařilo, k tomu není co dodat. To si pamatujete do konce života,“ říká.

V rudém dresu působil až do roku 2005, kdy odešel do tureckého Trabszonsporu a z něj na hostování do Besiktase, se kterým dokázal získat tamní pohár. „Když se vyhraje, tak tam je člověk za boha. Ale nedej bože, když to nevyjde. To pak zase přijde na řadu ta odvrácená tvář. To jsem tam taky zažil," vzpomíná na své turecké angažmá.

Z Turecka se pak vrátil zpět do Sparty a poté z Teplic dvakrát po sobě putoval do Rakouska, nejprve do Altachu, a později do vídeňské Austrie, kde po ročním hostování podepsal dvouletý kontrakt, který se dočkal prodloužení, a Jun tak setrval v hlavním městě Rakouska pět sezon. S týmem získal ligový titul a postoupil s ním do hlavní fáze Ligy mistrů.

Dařilo se mu i na reprezentačním poli. Postupně prošel všemi mládežnickými národními výběry a v roce 2002 se s jedenadvacítkou stal mistrem Evropy. V seniorské reprezentaci pomohl v roce 2005 gólem k porážce Finů a tady i k následnému postupu na MS, kterého se sám však nezúčastnil. V národním týmu odehrál deset zápasů.

Další příběhy

Petr Rada

Dát dva góly mistrům světa byl zážitek

Dosáhl jsem toho, co jsem si jako mladý hráč vysnil, a nebylo to tím, že jsem měl hodně talentu, ale tím, že jsem si to vydřel. Tak vzpomíná na aktivní kariéru Petr Rada, bývalý skvělý obránce Dukly, bývalý trenér reprezentace a současný fotbalové Příbrami. Vrchol prožil na Strahově proti mistrům světa z Itálie v kvalifikaci EURO 1984. Dal oba góly vítězů. „Na každé reprezentační utkání vzpomínám s velkou pokorou a úctou.“