Fotbal je pro mě únikem z reálného života

Kateřina Svitková je odchovankyní plzeňského fotbalu, kde začínala hrát nejdříve v týmu s chlapci. Postupem času si ji vyhlédla pražská Slavia, kde nyní zažívá velmi úspěšné období své kariéry. Za rok 2015 se stala držitelkou ocenění Fotbalistka roku a přidává k tomu i úspěchy týmové. A to jak na reprezentační, tak i klubové úrovni.

 

V kolika letech jste začala s fotbalem? Kde to bylo a kdo vás k němu přivedl?

Pocházím s Plzně, takže s fotbalem jsem začala tam. Mamky přítel si všiml, že doma kopu úplně do všeho, tak ho napadlo mě přihlásit do SK Rapid Plzeň. Pamatuji si ten den přesně, protože jsem měla narozeniny. Bylo mi sedm let a jeli jsme na první trénink.

 

Jak vám tehdy šlo střílení gólů? Vzpomenete si na ten úplně první?

Začínala jsem v útoku, takže jsem hned odmalička střílela góly. Na ten úplně první si nevzpomenu, ale vzpomínám si na můj první gól proti Spartě. Kopla jsem do míče a připadalo mi, že jsem strašně daleko od branky. Míč se spíše jenom tak šoural, ale došoural se až do brány a všichni jsme měli náramnou radost. Vyhráli jsme 1:0 a já byla šťastná.

 

Jak vzpomínáte na své začátky? Měla jste nějaký fotbalový vzor?

Jako malá jsem obdivovala Tomáše Rosického, to byl můj vzor. Měla jsem ho všude vylepeného, plakáty byly po celém bytě (úsměv). V době, kdy hrál za Arsenal, jsem sledovala každý jeho zápas a úplně ho hltala.

 

Hrála jste i proti klukům? Jaké to pro vás bylo?

Jako malá jsem přestoupila na 33. základní školu v Plzni, což je vlastně viktoriánská škola. Tam jsem trénovala i s klukama z Viktorie až do mého druhého ročníku na střední škole. Průpravu mám tedy velmi dobrou, tréninky byly náročné, ale moc si toho vážím, protože i díky tomu jsem se dostala tam, kde teď jsem.

 

Jaký byl následný přechod do čistě dívčího týmu?

Odmala jsem hrála za obě kategorie, tedy jak za kluky, tak za holky. Nastal však problém tehdy, když si některé maminky spoluhráčů stěžovaly, že já jsem hrála a jejich synáčkové seděli. Vedlo to až k tomu, že jsem s klukama musela přestat hrát (smích). Pak už jsem tedy s klukama pouze trénovala a hrála za holky.

 

Jak vůbec vnímáte ženský fotbal? Vidíte v něm progres v posledních letech?

Už jen tady na Slavii musím poděkovat vedení za to, co pro nás dělá a jaké podmínky nám vytváří. Jsem za to hrozně moc ráda. Celkově, v celém českém fotbale mám pocit, že to jde nahoru. Možná trošku pomaleji než v jiných zemích, ale doufám, že se to brzy minimálně vyrovná a navážeme na to i dobrými výsledky.

 

Víme o vás, že jste ofenzivní hráčkou. Táhlo vás to dopředu už od vašich začátků?

Už odmala jsem hrála v útoku, a protože mi to tam šlo, tak mě trenéři ani jinde nezkoušeli. Cítila jsem se tam jako ryba ve vodě. Po přechodu na větší hřiště jsem se pak dostala na post středního záložníka, kde hraji dodnes. Hrozně mě to tam baví, protože můžu připravovat góly a mám možnost i nějaký sama dát.

 

Co vám udělá větší radost? Dát gól nebo ho připravit?

Větší radost mám z toho, když gól připravím. Nejvíc se mi v tomto ohledu povedl zápas před třemi lety v lize mistrů, kdy jsme poprvé postoupili do čtvrtfinále. Skoro na všechny góly jsem nahrávala já a to pro mě bylo cennější než dát hattrick.

 

Pamatujete si na váš první ligový gól? Můžete nám ho popsat?

Svůj první ligový gól jsem vstřelila v dresu FC Viktoria Plzeň. Bylo mi třináct let a trenér si mě vytáhl do A-týmu, což v mém věku tehdy ještě šlo. Gól padl na hřišti v Teplicích, kam mě trenér poslal na poslední tři minuty. Pamatuji si, že jsem měla obrovskou radost.

 

Jak jste ho tehdy oslavila?

Myslím, že jsem ho nějak extra neslavila. Vedly jsme už asi 3:0, tak jsme to až tak neprožívaly (úsměv).

 

Který fotbalista je váš nejoblíbenější?

Obdivuji Cristiana Ronalda. Nemám ho ale za svého úplně top hráče, protože se mi na každém hráči líbí něco jiného. Postupem času jsem si uvědomila, že každá věc, která pomůže na hřišti je hrozně důležitá. Takže se mi spíše líbí ty různé komponenty hráčů jako Ronaldo, Luka Modrič nebo Messi. Zkrátka každý má něco.

 

A který ČESKÝ fotbalista je váš nejoblíbenější?

To bude asi Milan Škoda. Líbí se mi jak je dravý v pokutovém území, má stejné číslo na dresu a je to hrozně milý kluk. Tak i proto ho mám ráda.

 

Na kontě máte i 40 zápasů za mládežnickou a seniorskou reprezentaci. Co pro vás znamená reprezentovat svou zemi?

Když jsem byla poprvé nominovaná do reprezentace U15, tak jsem byla hrozně šťastná a nesmírně jsem si toho vážila. Pamatuji si, že když byly pak další srazy, tak jsem byla nervózní třeba 14 dní předem a měla i bolesti břicha, jestli budu i v té další nominaci. Sledovala jsem to každý den na internetu, jestli tam budu a hrozně si to přála, abych mohla reprezentovat. Znamená to pro mě asi nejvíc, čeho můžu dosáhnout.

 

Vzpomenete si na své seniorské reprezentační trefy?

Pamatuji si na svůj první gól za seniorskou reprezentaci. Hrály jsme doma s Estonskem a já vstřelila gól asi ze čtyřiceti metrů do šibenice, takže na ten si pamatuji hodně dobře (úsměv).

 

Za rok 2015 jste byla vyhlášena Fotbalistkou roku. Co pro vás tohle ocenění znamená?

Získat tohle ocenění byl můj splněný sen. Už když jsem se předtím stala talentem roku, tak jsem byla u toho, když holky získávaly ocenění Fotbalistka roku a říkala si, že by to bylo úžasné, kdybych to jednou vyhrála i já. Dva roky na to jsem tuto cenu získala já, takže to bylo dost rychlé, ale nesmírně si toho vážím.

 

A jak vzpomínáte na slavnostní ceremoniál?

Měla jsem z toho trochu smíšené pocity, protože vnímám, že tohle ocenění jsem získala i díky týmové práci. Bez holek bych to určitě nedokázala a mrzelo mě, že u toho nikdo z týmu se mnou nemohl být, protože nás čekalo čtvrtfinále ligy mistrů v Lyonu a spoluhráčky už tam byly. Nemohly jsme to tedy společně oslavit. Na druhou stranu, stála jsem tam na podiu s Pavlem Nedvědem, což je velká ikona, takže jsem za to byla moc ráda.

 

Který svůj gól považujete za nejhezčí? Kdy a jak padl?

Za svůj nejhezčí gól považuji sólo proti Spartě. Takřka přes celé hřiště jsem proběhla sama na bránu a dala gól. Navíc jsme nad Spartou vyhrály asi 4:0 a následně získaly titul.

 

Váš nejhezčí fotbalový zážitek?

Tím byl nejspíše první postup do čtvrtfinále Ligy mistrů. V Rusku jsme tehdy asi v mínus patnácti stupních vydřely remízu 0:0 po velmi bojovném výkonu. Pak jsme to samozřejmě náležitě oslavily a byl to pro všechny nezapomenutelný zážitek.

 

Jaký je váš současný fotbalový cíl?

Můj současný fotbalový cíl je vyhrát ligu, nejlépe double, a zopakovat loňský úspěch v lize mistrů, tedy dojít alespoň do čtvrtfinále. A také si přeji, abych se nezranila.

 

Co pro vás znamená gól?

Gól pro mě znamená úlevu, že jdeme do vedení, nebo jsme srovnaly nebo alespoň snížily. Je to taková naděje, že můžeme zápas dotáhnout do vítězného konce. Miluju, když ten gól celý tým slaví a když všichni prožíváme euforii. To je vlastně důvod, proč hrajeme fotbal – abychom dávali góly a slavili je.

 

Co pro vás znamená fotbal?

Fotbal pro mě znamená druhou rodinu. Jako tým se scházíme každý den, někdy i vícekrát denně a vím, že ve fotbale vždy budu mít své přátele, na které se budu moci vždycky spolehnout. Je to i takový únik z reálného života, kdy toho můžete mít občas plné zuby, ale víte, že na tom fotbale se odreagujete, dáte do toho všechno a pak přijdete domů s nádherným pocitem, že jste nechali na hřišti všechno a můžete jít v klidu spát.

 

Hráčka Slavie Praha

Reprezentantka ČR

Fotbalistka roku 2015